zalozene

dobrý dej další

Díky za tyhle stránky

nikde jinde jsem Odkaz na netu nenašel a tohe je supr, díky, teď si čtu všude a netahám se s knížkama :-) .

paráda. díky
po-kra-čovat
po-kra-čovat
:o)

Cesta Vědění

Později odpoledne, kdy se zdálo stále méně pravděpodobné, že Království zahájí útok z Dras-Leony v několika málo zbývajících hodinách slunečního svitu, šli Eragon se Safirou trénovat na pole na zadní straně tábora Vardenů.
Tam se Eragon setkal s Aryou, jako to dělal každý den od příchodu do města. Zeptal se jak se má a ona odpověděla stručně – od svítání uvázla na únavné konferenci s Nasuadou a králem Orrinem. Pak Eragon vytasil svůj meč, Arya ten její a zaujali pozice proti sobě. Rozhodli se, že budou používat štíty, aby byli blíže skutečnému boji a použili v souboji řadu nových prvků.
Každý z nich kroužil krátkými, hladkými kroky, pohybovali se jako tanečníci po nerovném terénu, cítili půdu pod nohama a nikdy se nepodívali dolů nebo jeden na druhého.
To byla Eragonova nejoblíbenější část jejich soubojů. Bylo tam něco hluboce důvěrného, asi pohled do Aryiných očí, bez mrknutí oka, bez váhání a že je její pohled upřen na něj se stejnou mírou zaměření a intenzity. Mohlo by to být nepříjemné, ale on si užíval pocit propojení, který se mezi nimi vytvořil.
Arya zahájila první útok a v rámci rozpětí sekundy Eragon zjistil, že stojí shrbený v trapném úhlu s jejím mečem přitisknutým na levé straně krku a bolestně ho tahá za kůži. Eragon tak zůstal dokud Arya nepovolila tlak a umožnila mu postavit se.
„To bylo nedbalé.“ řekla.
„Jak můžeš být lepší než já?“ zavrčel, daleko od spokojenosti.
„Protože,“ odpověděla a předstírala pohled na jeho pravé rameno, což mu umožnilo zvednout svůj štít a vyskočit zpět v obavě, „mám už více než sto let praxe. Bylo by divné, kdybych nebyla lepší než ty, nemyslíš? Měl bys být hrdý, že se ti podařilo mě vůbec škrábnout. Málokdo to dokáže.“
Brisingr zasvištěl vzduchem, jak Eragon udeřil na její stehenní brnění. Ozval se hlasitý kovový zvuk, jak zastavila ránu svým štítem. Odpověděla chytrým krouceným bodnutím, které ho chytilo za jeho meč a vystřelilo ledové jehly do jeho paže, ramena a lebky.
Trhla sebou, on se uvolnil, usilujíc o dočasnou úlevu. Jedním z problémů bojů s elfy bylo, že kvůli jejich rychlosti a síle mohli útočit z mnohem větší vzdálenosti než kterýkoli člověk. Proto, aby se chránil před Aryou, se musel pohybovat téměř sto stop od ní.
Před tím, než mohl překonat vzdálenost mezi nimi, po něm s vlajícími vlasy dvěma dlouhými kroky skočila Arya a Eragon se zhoupl za ní, zatímco byla ještě ve vzduchu. Obrátila se ale tak, že jeho meč prolétl kolem jejího těla, aniž by se ho dotkl. Potom zasunula okraj svého štítu pod jeho a trhla, takže měl hruď zcela nechráněnou. Rychle jak jen mohla, zvedla meč a znovu ho přitiskla k jeho krku, tentokrát pod bradu.
V této pozici ho držela. Její velké, hluboko posazené oči byly jen pár centimetrů od jeho. V jejím výrazu byla divokost a soustředěnost a on nejistě vyložil, že si chce dát pauzu.
Zdálo se, že se po Aryině tváři mihl stín, když snížila meč a ustoupila pryč.
Eragon se poškrábal na hrdle. „Jestli toho tolik víš o mečích,“ řekl, “tak proč mě to nemůžeš naučit líp?“
Její smaragdové oči zaplály ještě větší silou. „Já se snažím,“ řekla, „ale problém není tady.“ Napřáhla meč proti jeho pravé paži. „Problém je tady.“ Poklepala na jeho helmu a kov zacinkal o kov. „A já nevím, jak jinak tě naučím to, co se potřebuješ naučit, kromě ukazováním ti tvých chyb znovu a znovu až do jejich vymazání.“ Ještě jednou zaklepala o jeho přilbu. „I kdyby to znamenalo, že budeš samá modřina, dokud se tak nestane.“
Nepřestávala ho porážet s pravidelně raněnou hrdostí mnohem víc, než si byl ochoten přiznat - dokonce ani Safira - a to mu způsobovalo pochyby, jestli chce být někdy schopný zvítězit nad Galbatorixem, Murtaghem, nebo jakýmkoli jiným skutečným soupeřem, který by měl takovou smůlu, že by jim čelil v souboji bez pomoci Safiry, nebo svých kouzel.
Eragon kroužil dál od Aryi, dusajíc na místo asi deset metrů daleko.
„Nuže?“ řekl skrz zaťaté zuby. „Pak můžeme začít.“ A usadil se v nízké prohlubni, jelikož se připravoval na další nápor.
Arya přimhouřila oči do štěrbiny, která dala její tváři zlověstný vzhled. „Tak dobře.“
Vrhli se na sebe, oba vykřikly své pokřiky a polem se rozléhaly zvuky zuřivého střetnutí. Zápasu odpovídal zápas, kdy bojovali, dokud nebyly unavení, zpocení a pokrytí křídovým prachem a Eragon ukazoval mnoho podlitin. A stále pokračovali v pohybu proti sobě se zamračeným odhodláním, které až doposud v jejich soubojích chybělo. Ani jeden z nich nechtěl ukončit jejich brutální, zraňující zápas a ani jeden z nich to nenabídl.
Safira je sledovala ze strany pole, kde ležela natažená na trávě. Po většinu času si držela své myšlenky pro sebe, aby zamezila rušení Eragona, ale občas pozorovala jeho a Aryinu techniku, aby našla něco užitečného. Také on tušil, že zasáhla víc než při jedné příležitosti, aby ho chránila před zvláště nebezpečnou ranou, neboť se jeho nohy a ruce v nějakých chvílích pohybovaly mírně rychleji, než by měly, nebo dokonce o něco dříve, než měl v úmyslu se pohnout sám a když se tak stalo, měl pocit šimrání v koutku mysli, jak se Safira vměšovala do některých částí jeho vědomí.
Požádal jí, aby přestala. Musím být schopen to udělat sám Safiro, řekl. Nemůžeš mi pomoci pokaždé, když to budu potřebovat.
Můžu to zkusit.
Já vím. Cítím to stejným způsobem jako ty. Ale tohle je můj výstup na horu, ne tvůj.
Sevřela koutky rtů. Proč lézt, když můžeš letět? Už nikdy nikam na těch vašich malých a krátkých nohách.
To není pravda a ty to víš. Kromě toho, kdybychom letěli, bylo by to za vypůjčená křídla a nezískáme tím nic, než malé vzrušení z nezaslouženého vítězství.
Vítězství je vítězství a mrtvý je mrtvý, nicméně je toho dosaženo.
Safiro…, řekl varovně.
Maličký.
Přesto ho - k jeho úlevě - nechala, ačkoliv pokračovala v bedlivém sledování.
Společně se Safirou se elfové, kteří ji a Eragona hlídali, shromáždili na okraji pole. Jejich přítomnost Eragona znervózňovala - nesnášel, když byl někdo jiný než Safira nebo Arya svědkem jeho nezdarů, ale věděl, že elfové by nikdy nesouhlasili s návratem do stanů. V každém případě jim sloužili k jednomu přínosnému účelu, kromě jeho a Safiřiny ochrany: udržet ostatní bojovníky stranou, aby se netoulali s Jezdcem. Blödhgarmovi zaklínači neudělali nic pro odrazení ostatních, ale jejich přítomnost byla velmi dostačující pro zastrašení nežádoucích diváků.
Čím déle Eragon bojoval s Aryou, tím byl frustrovanější. Dva z jejich zápasů vyhrál – a sotva se zoufalými triky, které uspěly spíš díky jeho štěstí než díky schopnostem a v opravdovém souboji by se nikdy nepokusil přestat starat o svou vlastní bezpečnost - ale s výjimkou těchto ojedinělých vítězství ho Arya stále porážela s překvapivou snadností.
Nakonec vztek a frustrace v Eragonovi přetekly a všechny smysly ho opustily. Inspirován způsoby, které mu přinesly několik úspěchů, Eragon zvedl pravou ruku a chystal se hodit Brisingr po Arye, i když se mu mohla vyhnout.
Právě v tom okamžiku se další mysl dotkla Eragonova vědomí a on okamžitě pochopil, že nepatří ani Arye, ani Safiře, ani žádnému z ostatních elfů. Byla mužská a nepochybně to byl drak. Eragon ucouvl před kontaktem a připravil své myšlenky, aby mohl odrazit útok, kdyby to byl Trn. Ale před tím, než vůbec mohl, se v jeho vědomí rozlehl ohromný hlas, jako hora pod vlastní hmotností:
Dost, řekl Glaedr.
Eragon ztuhl a klopýtl krok vpřed přes jeho spletené nohy, jak zastavil hod Brisingrem. Viděl nebo vycítil Aryu, Safiru a reakci Blödhgarmových zaklínačů, kde se mísilo překvapení, a věděl, že také zaslechli Glaedra.
Dračí mysl stejně mocná jako předtím – stará, nevyzpytatelná a potrhaná žalem. Ale poprvé od Oromisovy smrti v Gil´eadu měl Glaedr nutkání udělat něco jiného, než jímat hlouběji ve svém soukromém utrpení.
Glaedr – elda! Řekli Eragon se Safirou ve stejnou chvíli.
Jak se máte –
Jste v pořádku –
Opravdu –
Ostatní také mluvili – Arya, Blödhgarm a dva z elfů, které Eragon nedokázal určit – a jejich hlasy se střetly v nesrozumitelných neshodách.
Dost, opakoval Glaedr. Zněl unaveně a podrážděně. Opravdu chcete nechtěnou pozornost?
Najednou všichni zmlkli, když čekali, co dalšího zlatý drak řekne. Eragon se vzrušeně podíval na Aryu.
Glaedr nemluvil ihned, ale čekal pár minut a jeho přítomnost silně zasahovala proti Eragonovu vědomí, i když si byl Eragon jistý, že to udělal i s ostatními.
Pak, zvučným a autoritativním hlasem Glaedr řekl, Tohle zašlo už dost daleko. … Eragone, ty ani nevíš, jak dlouho zápasíš. Meč v Galbatorixových rukách není ten, kterého by ses měl bát nejvíc, ani meč v ústech, ale meč v jeho mysli. Jeho největší talent spočívá v jeho schopnosti vetřít se do nejmenší části vašeho bytí a v síle přesvědčit vás, abyste udělali to, co on chce. Namísto těchto rozepří s Aryou je třeba se soustředit na zlepšení ovládnutí svých myšlenek, které jsou stále žalostně nedisciplinované. … Proč se pak stále ještě tolik snažíš?
Řada odpovědí skočila do popředí Eragonovi mysli: že miluje zkřížení čepelí s Aryou, že by chtěl být nejlepší bojovník s mečem – nejlepší na světě, pokud to je možné, že cvičení mu pomáhalo uklidnit nervy a utvářet jeho tělo a mnohé dalších důvodů. Snažil se potlačit změť myšlenek, aby si zachoval alespoň nějakou ochranu soukromí a aby Glaedrovi zabránil v přístupu k nechtěným informacím, což potvrzovalo názor draka o jeho nedostatečné kázni. Nebyl však zcela úspěšný a z Glaedra vytryskl slabý záchvěv zklamání.
Eragon vybral jeho nejsilnější argumenty. Jestliže udržím Galbatorixe svou myslí – i když ho nemůžu porazit – pokud ho lze jen držet, pak to ještě může být rozhodnuto mečem. V každém případě, král není naším jediným nepřítelem: je tady Murtagh a kdo ví jaké jiné druhy mužů nebo stvoření má Galbatorix ve svých službách. Nebyl jsem sám schopen porazit Durzu ani Varauga, dokonce ani Murtagha. Vždy jsem měl pomoc. Ale nemohu se spoléhat na Aryu, Safiru nebo Blödhgarma, aby mě zachránili pokaždé, když se dostanu do potíží. Musím být s mečem lepší, a přesto se zdá, že nemůžu udělat pokrok bez ohledu na to, jak moc se snažím.
Varaug? Zeptal se Glaedr. To jméno jsem nikdy neslyšel.
Pak Eragon Glaedrovi řekl o dobytí Feinsteru, jak on a Arya zabili novorozeného stína i jak Oromise a Glaedra potkala smrt při boji nad Gil’eadem. Eragon poté shrnul činnosti Vardenů, neboť si uvědomil, že Glaedr měl o nich málo znalostí. Eragon vylíčil všechno za několik minut, během nichž elfové stáli zmražení na poli a zírali kolem sebe nevidoucíma očima. Jejich pozornost se obrátila, aby se mohli soustředit na rychlou výměnu myšlenek, obrazů a pocitů.
Následovalo dlouhé ticho, jak Glaedr vstřebával, co se dozvěděl. Když znovu promluvil, zněl trochu pobaveně: Jsi přehnaně ambiciózní, je–li tvým cílem beztrestně zabíjet Stíny. I nejstarší a nejmoudřejší z jezdců by váhali zaútočit na Stína. Ty jsi již přežil setkání se dvěma z nich, což je o dva víc než většina. Buď vděčný, že máš takové štěstí a nechme to tak. Snažit se porazit Stína je jako snažit se vyletět výš než je slunce.
Ano, odpověděl Eragon, ale naši nepřátelé jsou stejně silní jako Stín, nebo možná ještě silnější a Galbatorix si mohl vytvořit další a tím zpomalit náš postup. Používá je nedbale, bez povšimnutí k ničení, které by mohly způsobit po celé zemi.
Ebrithil, řekla Arya, on má pravdu. Naší nepřátelé jsou extrémně smrtící …, jak dobře víte – dodala mírným tónem – a Eragon není na potřebné úrovni. Chceme–li zvládnout to, co leží před námi, musí dosáhnout převahy. Já jsem ho naučila to nejlepší, co jsem mohla, ale ovládnutí musí pocházet z nitra, ne zvenčí.
Její obrana zahřála Eragona u srdce.
Stejně jako před tím, Glaedr reagoval pomalu. Ani Eragon si neovládá své myšlenky, jak by měl. Žádná z těchto schopností, ať duševní či fyzické, je na jejich použití sám, ale z těch dvou je duševní síla mnohem důležitější. Člověk může vyhrát bitvu proti zaklínačům a šermířům jen svou myslí. Tvé tělo a mysl by měly být v rovnováze, a kdyby sis měl vybrat kterou z nich trénovat, měl by sis vybrat svou mysl. Aryo … Blödhgarme … Yaelo … vy víte, že to je pravda. Proč si nikdo z vás nevzal na starost Eragonovu výuku v této oblasti?
Arya vrhla očima k zemi, jako potrestané dítě, srst na Blödhgarmových ramenou se zavlnila a zježila a stáhl rty a tím odhalil své ostré bílé tesáky.
Byl to Blödhgarm, kdo nakonec odpověděl, mluvíc zcela ve starověkém jazyce, jako první řekl. Arya je zde jako velvyslanec našeho lidu. Já a moje skupina jsme tady na ochranu životů Safiry Zářivé Šupiny a Eragona Stínovraha, a už to je obtížný a náročný úkol. Všichni jsme se snažili pomoci Eragonovi, ale tohle není místo pro trénink Jezdce, ani se nemůžeme pokusit, když ani jeden z jeho právoplatných učitelů není naživu a přítomen … i v případě že učitel zanedbával své povinosti.
Temné mraky hněvu se shromáždili v Glaedrovi, jako masivní hromová budova na obzoru. Eragon se vzdálil od Glaedrova vědomí, ostražitý vůči dračímu hněvu. Glaedr již nebyl schopen nikomu fyzicky ublížit, ale stále byl neuvěřitelně nebezpečný a neměl by ztrácet kontrolu a ohánět se svojí myslí,
nikdo z nich by neodolal jeho síle.
Blödhgarmova necitlivost Eragona původně šokovala – nikdy neslyšel elfa takhle mluvit před drakem – ale po chvíli přemýšlení si uvědomil, že Blödhgarm to udělal, aby se Glaedr nevrátil do krunýře utrpení. Eragon obdivoval elfovu odvahu, ale napadlo ho, jestli bylo urážení Glaedra nejlepší přístup. Určitě to nebyl nejbezpečnější plán.
Vlající bouře je zvětšovala a osvětlovala krátkými, bleskovými záblesky, jak Glaedrova mysl přeskakovala od jedné myšlenky ke druhé. Překračujíc své meze, elf zavrčel, opět ve starověkém jazyce. Mé činnosti tě nemusí zajímat. Nedokážeš si ani představit, co jsem ztratil. Kdyby nebylo Eragona a Safiry a mé povinnosti vůči nim, už dávno bych zešílel. Tak mě neobviňuj z nedbalosti, mě, Blödhgarme, syne Ildrid. Pokud si nepřeješ sám změřit síly s posledním ze starých. Pokud si přeješ znovu sám prověřit poslední vznešené staré.
Odkrývajíc zuby ještě víc, Blödhgarm zasyčel. Za to Eragon postřehl náznak uspokojení v elfově obličeji. K Eragonovu zděšení, Blödhgarm přitlačil a řekl. Pak neobviňuj za vaši neschopnost nás, starý. Celá naše rasa truchlí za vaši ztrátu, ale nemůžeš čekat, že podpoříme tvoji sebelítost, když jsme ve válce s největším nepřítelem naší historie – téhož nepřítelem, který zničil téměř každého vašeho druhu a kdo zabil vaše Jezdce.
Glaedrův hněv byl vulkanický. Černý a hrozný trýznil Eragona s takovou silou, že měl pocit, jako by se část jeho bytosti rozlomila jako plachtoví ve větrné bouři. Na druhé straně pole si všiml mužů, kteří upustili zbraně a drželi si hlavy bolestí.
Moji sebelítost? Řekl Glaedr, páčíc ze sebe každé slovo a každé slovo znělo jako vyjádření zkázy. V zákoutích dračí mysli Eragon cítil něco nepříjemného, něco co mohlo být příčinou velkého smutku a lítosti.
Pak promluvila Safira a její duševní hlas prořízl Glaedrovi vířící emoce jako nůž projíždějící vodou. Mistře, řekla. Mám o tebe starosti. Je dobré vědět, že jsi znovu při síle. Nikdo z nás se ti nevyrovná a my potřebujeme tvou pomoc. Bez vás nemůžeme doufat, že porazíme Království.
Glaedr zlověstně zaduněl, ale ani neignoroval, nepřerušoval, nebo jí urážel. Ostatně její chvála ho, zdá se, uspokojovala. Konec konců, jak Eragon uvažoval, draci jsou citliví na jednu věc, na lichocení, jak si byl u Safiry vědom.
Bez možnosti Glaedrovi reakce, Safira řekla. Vzhledem k tomu, že už nemůžeš používat křídla, dej mi možnost nabídnout se jako náhradu. Vzduch je klidný, obloha jasná a byla by radost létat vysoko nad zemí, výš než doletí i orlové. Poté, co jsi tak dlouho uvězněn v srdci srdcí musíš toužit nechat všechno tohle za sebou a pocítit proudy vzduchu proudit pod tebou ještě jednou.
Černá bouře uvnitř Glaedra trochu opadla, i když zůstala obrovská a hrozivá, potácejíc se na pokraji znovuobnovení. To … by bylo potěšující.
Pak se spolu brzy proletíme. Ano, Mistře?
Ano, mládě.
Je tu něco, na co bych se tě nejprve zeptala.
Ptej se.
Pomůžeš Eragonovi s jeho šermováním? Můžeš mu pomoci? On není tak dobrý, jak by měl být a já nechci ztratit svého Jezdce. Safira setrvala důstojně, ale tón jejího hlasu způsobil Eragonovi chvění v hrdle.
Vlající bouře se zhroutila uvnitř sebe sama a zanechala za sebou jen holou šedou krajinu, ze které se dělalo Eragonovi nevýslovně smutno. Glaedr se odmlčel. Zvláštní, napůl vidět zvolna se pohybující se útvary podél okraje krajiny – masivní skály, které neměl Eragon nejmenší chuť poznat zblízka.
Tak dobře, řekl konečně Glaedr. Budu dělat co mohu pro tvého Jezdce, ale až budeme hotovi na tomto poli, musí mě dovolit učit ho, jak já uznám za vhodné.
Dohodnuto, řekla Safira. Eragon viděl Aryu a ostatní elfy se uvolnit, jako by zadržovali dech.
Eragon ustoupil od ostatních v okamžiku kdy Trianna a několik dalších kouzelníků, kteří sloužili Vardenům se s ním spojili a každý chtěl vědět, co právě cítili ve svých myslích a co tak rozčílilo lidi a zvířata v táboře. Trianna přehlušila ostatní a řekla. Jsme pod útokem Stínovrahu? Je to Trn? Nebo Šruikan? Její panika byla tak silná, že Eragon chtěl odhodit svůj meč a štít a utéct do bezpečí.
Ne, všechno je v pořádku, řekl klidně, jak to jen šlo. Glaedrova existence byla stále tajemstvím pro většinu Vardenů, včetně Trianny a kouzelníků, kterým odpovídal a Eragon chtěl, aby to tak zůstalo, aby se o zlatém drakovi nedozvěděli Královští špioni. Lhaní při komunikaci s jinou osobou bylo krajně
obtížné – vzhledem k tomu, že bylo téměř nemožné, aby se předešel přemýšlení o věcech, které chtěl, aby zůstaly skryté – takže Eragon mluvil je tak krátce, jak to jen šlo. Elfové a já používáme magii. Vysvětlím to později, ale není třeba se bát.
Poznal, že jeho ujištění je zcela nepřesvědčilo, ale neodvážil se ho podrobněji vysvětlit a popřál jim sbohem před odříznutím jejich myslí ze svého vnitřního oka.
Arya si musela všimnout změny v jeho chování, neboť přešla k němu a tichým hlasem se zeptala, „Je všechno v pořádku?“
„Ano,“ odpověděl Eragon také šeptem. Kývl směrem k mužům, kteří přebírali své zbraně. „Musel jsem jen odpovědět na pár otázek.“
„Aha. Neřekl jsi jim, kdo –„
„Samozřejmě, že ne.“
Zaujměte pozice jako předtím, zarachotil Gleadr, Eragon s Aryou se oddělili a ušli dvacet stop v obou směrech.
Věděl, že to může být chybou, ale nemohl vydržet a tak Eragon řekl. Mistře, opravdu mě naučíš to, co potřebuji vědět před tím, než dorazíme do Urû'baenu? Zbývá nám málo času a já –
Mohu tě to naučit hned, když mě budeš poslouchat, řekl Glaedr. Ale budeš muset poslouchat víc, než kdy předtím.
Poslouchám, Mistře. Přesto si Eragon nemohl pomoci: přemýšlel, jak může drak něco vědět o boji s meči. Glaedr se mohl učit od Oromise stejně jako Safira od Eragona, ale i přes tyto sdílené zážitky, Glaedr nikdy nedržel meč sám – jak by taky mohl? Glaedr vyučoval Eragona v šermu stejně, jako by Eragon učil draka, jak prolétnou stoupajícími teplými proudy. Eragon to mohl udělat, ale nebyl schopen to vysvětlit stejně jako Safira, protože jeho znalosti byly z druhé ruky a ani sebevětší rozjímání by nepřekonalo tuto nevýhodu.
Eragon si své pochybnosti nechával pro sebe, ale něco z nich muselo proniknout přes Glaedrovu obranu, protože drak vydal pobavený zvuk – nebo spíš napodobil pomocí své mysli, protože návyky těla je těžké zapomenout – a řekl. Všechny velké bitvy jsou stejné, Eragone, stejně jako jsou stejní všichni velcí bojovníci. Po určitou hranici nezáleží na tom, jak vládneš mečem, pařátem, zubem nebo ocasem. To je pravda, musíte být schopní se zbraní, ale někdo s časem a náklonností může získávat odborné znalosti, chce–li dosáhnout geniality, ačkoli to si to žádá umění. To vyžaduje představivost a uvážlivost a tyto kvality sdílí i největší bojovníci, i když se na povrchu jeví zcela odlišně.
Glaedr na okamžik ztichl, pak řekl. Co jsem teď říkal?
Eragon ani nemusel přestat uvažovat. Že se musím naučit vidět podstatu věcí, ne jen jejích povrch. A snažil jsem se, Mistře. Opravdu.
Ale stále to není vidět. Podívej se na Aryu. Proč byla ona schopna porážet tě znovu a znovu? Protože ti rozumí, Eragone. Ona ví, kdo jsi a jak myslíš a to jí umožňuje tě porazit. Proč tě Murtagh porazil na Hořících Pláních, i když nebyl zdaleka tak rychlý nebo silný jako ty?
Protože jsem byl unavený a –
A jak se mu podařilo tě zranit na boku, když jste se naposledy setkali a přesto ty jsi byl schopen udělat mu jen škrábanec na tváři? Řeknu ti to, Eragone. Nebylo to proto, že jsi byl unavený. Ne, bylo to proto, že ti rozumí, Eragone, ale ty nerozumíš jemu. Murtagh ví víc než ty a proto má nad vámi víc síly, stejně jako Arya.
A Glaedr stále mluvil. Podívej se na ni, Eragone. Podívej se na ni dobře. Ona rozumí, kdo jsi, ale vidíš i ty ji? Rozumíš jí natolik jasně, abys byl schopen ji porazit v bitvě?
Eragon pohlédl Arye do očí a našel v nich kombinaci odhodlání a obrany, jako by ho vyzývala, aby otevřeně zpochybnil její tajemství, ale byl v nich také strach, co by se stalo, kdyby to udělal. V Eragonovi vytryskly pochybnosti. Znal ji opravdu tak dobře, jak si myslel? Nebo jen přesvědčil sám sebe k záměně vnější za vnitřní.
Popustili jste v sobě větší množství zloby než byste měli. řekl Gleadr tiše. Hněv má své místo, ale tady vám to nepomůže. Cesta bojovníka je cesta vědění. Pokud znalosti požadují vztek, pak buďte naštvaní, ale ztrátou trpělivosti žádné znalosti nezískáte. Jestli se o to pokusíte, vaší jedinou odměnou bude bolest a zklamání.
Místo toho je potřeba, abyste se snažili být klidní, i když vám stovka dravých nepřátel šlape na paty. Vyprázdněte svou mysl a nechte ji stát jako klidný bazén, který odráží vše kolem, ale zůstává nedotčen okolím. Pochopení k vám přijde touto prázdnotou, když v sobě nemáte nerozumné obavy o vítězství a
porážce, životu a smrti.
Nemůžete předvídat všechny možnosti a není možné zaručit úspěch pokaždé, když budete čelit nepříteli, ale tím, že vše uvidíte a zvážíte, se můžete bez váhání přizpůsobit všem změnám.
Takže, podívej se na Aryu, podívej se pořádně a pak udělej to, co ti přijde nejsprávnější. A jakmile jsi soustředěný, nedovol žádné z tvých myšlenek, aby tě rozptýlila. Mysli bez myšlení, tak budeš jednat instinktivě a ne rozumově. Jdi a zkus to!
Eragon se chvilku soustředil, aby dal dohromady všechno, co ví o Arye: co má ráda, co nerada, její návyky a manýry, důležité okamžiky v jejím životě, čeho se bojí a v co doufá a to nejdůležitější: Její temperament, ten který diktoval její přístup k životu... a k boji. Všechno zvážil, a z toho se pokusil vytáhnout podstatu její osobnosti. Byl to obtížný úkol, zvlášť když mu neustále v mysli vyvstával její obraz tak, jak si ji obyčejně představoval - jako překrásnou ženu, kterou obdivoval a po které toužil. Snažil se ji představit si ji jako osobu, kterou doopravdy byla, kompletně, nezávisle na jeho vlastních snahách, potřebách a přáních.
Shromáždil všechny souvislosti, které jen mohl během té krátké chvíle, přestože se obával, že jeho pozorování byla dětská a příliš zlehčená. Potom dal stranou svou nejistotu, ukročil vpřed a zvedl svůj meč a štít.
Věděl, že Arya bude čekat něco nového, a tak začal souboj tak, jako už dvakrát předtím: šikmým sekem na její pravé rameno, aby tak odlákal její ruku se štítem a mohl zaútočit na nechráněný bok. Léčka ji nemohla oklamat, ale nechávala ji v nejistotě, o co se vlastně snaží, a čím déle ji mohl udržet v nejistotě, tím lépe.
Malý, hrubý kámen se pohnul pod patou jeho pravé nohy. Přenesl váhu na stranu tak, aby udržel rovnováhu. Pohyb vyvolal téměř nerozeznatelný zádrhel v jeho jinak hladkém postupu. Arya si však této nepravidelnosti všimla a skočila na něj s naléhavým pokřikem na svých rtech. Jejich meče se střetly navzájem, jednou, dvakrát. Pak se Eragon otočil a mající náhlé, hluboce zakořeněné přesvědčení, že se Arya chystá udeřit znovu na jeho hlavu, bodl při prsou tak rychle, jak jen mohl. Byl zaměřený na její hrudní kost s tím, že toho bude muset nechat, pokud by máchla po jeho hlavě. Jeho intuice byla správná, ale odhad byl špatný. Bodl tak rychle, že Arya neměla příležitost uhnout rukou a jílec jejího meče odrazil tmavě modrou špičku Brisingru, který neškodně proplachtil kolem její tváře. Vzápětí se svět kolem Eragona naklonil a v jeho zorném poli se objevily rozptýlené záblesky červených a oranžových jisker. Zavrávoral, klesl na jedno koleno a objema rukama se opřel o zem. Jeho uši naplnilo tlumené burácení. Ten zvuk postupně ustoupil, a v tom okamžiku Glaedr řekl: Nesnaž se pohybovat rychle, Eragone. Nesnaž se pohybovat pomalu. Pohybuj se ve správný okamžik a tvoje rána nebude ani příliš rychlá, ani pomalá, ale bude bez námahy. Načasování je v bitvě všechno. Je nutné věnovat velkou pozornost tomu, v jakém rytmu se pohybují těla tvých soupeřů: kde jsou silní a kde slabí, kde ztuhlí a kde pružní. Shodni se s jejich rytmem, poslouží to tvému záměru a zmate je to - budeš si moct průběh bitvy tvarovat, jak se ti zlíbí. To bys měl správně pochopit. Ulož si to do paměti a později se nad tím víc zamysli. A teď to zkus znovu! Zíraje na Aryu se Eragon vrátil zpět na nohy, potřásl hlavou, aby si ji vyčistil, a stejně, jako to dělal už stokrát, zaujal obrannou pozici. Z jeho šrámů a modřin vystřelila nová vlna bolesti, díky čemu se cítil jako starý muž. Arya si odhodila vlasy a usmála se na něj, přičemž ukázala své pevné, bílé zuby. To gesto na něj nemělo žádný vliv. Byl soustředěný na útok a ona ho nemohla na stejný trik nachytat podruhé. Ještě předtím, než jí úsměv začal mizet ze rtů, už sprintoval kupředu, Brisingr držel stranou a nízko, zatímco zaútočil štítem. Jak doufal, pozice jeho meče způsobila, že si Arya myslela, že do ní chce vrazit a tak proti němu preventivně zaútočila: sečná rána, která by ho trefila do klíční kosti, kdyby dopadla. Eragon se přikrčil pod úderem, nechajíc ho odrazit se od štítu a pozvedl Brisingr vzhůru a dokola, jako by ji chtěl seknout přes nohy a boky. Zablokovala ho štítem a odstrčila ho pryč, až mu vyrazila vzduch z plic. Následovala krátká přestávka, když kroužili každý jinam, jak oba hledali vhodné příležitosti. Vzduch mezi nimi byl plný napětí, jak si on prohlížel ji a ona jeho, jejich pohyby byly rychlé a trhavé z nadbytku energie v jejich žilách. Napětí se přerušilo, jako se skleněná tyčka rozdělí na dvě. Udeřil na ni a ona ho odrazila, jejich meče se pohybovaly s takovou rychlostí, že byly téměř neviditelné. Jak si vyměňovaly rány, Eragon na ní neúnavně udržoval svůj pohled, ale také se snažil – jak radil Glaedr – pozoroval rytmy a vzory jejího těla, přičemž si také vzpomněl, kdo byla a jak pravděpodobně bude jednat a reagovat. Chtěl vyhrát a měl pocit, jako by měl prasknout. A přesto, navzdory všemu úsilí, ho Arya zaskočila s reverzním úderem hruškou do žeber. Eragon se zastavil a složil přísahu.
To bylo lepší, řekl Glaedr. Mnohem lepší. Tvé načasování bylo téměř dokonalé.
Ale ne úplně.
Ne, ne úplně. Stále jsi příliš rozzlobený a tvoje mysl je stále příliš přeplněná. Udrž si věci, které je třeba si pamatovat, ale nenech je odvést tvou pozornost od toho, co se děje. Najdi v sobě místo klidu a nech přes sebe přelít obavy světa, aniž bys byl odnesen s nimi. Měl by ses cítit jako když tě Oromis poslal poslouchat myšlenky tvorů v lese. Pak jsi si vědom všeho, co se kolem tebe děje, ale dosud jsi nebyl zaměřený na jakýkoli detail. Nedívej se Arye do očí. Tvůj výběr je příliš úzký, příliš podrobný.
Ale Brom mi řekl –
Je mnoho způsobů využití očí. Brom měl ty své, ale nebyl zaměřený na techniku ani na velké bitvy. Strávil většinu svého života bojem jeden na jednoho, nebo proti malým skupinám a to odráží jeho zvyky. Lepší je vidět široce, než příliš úzce a dovolit nějakým vlastnostem místa nebo situace tě nevědomě polapit. Rozumíš mi?
Ano mistře.
Tak ještě jednou a tentokrát se uvolni a rozšiř své vnímání.
Eragon znovu posoudil své znalosti o Arye. Když se rozhodl o plánu, zavřel oči, jeho dech se zpomalil a upadl hluboko do sebe. Jeho strach a úzkost z něj postupně vyprchala, zanechávajíce za sebou hlubokou prázdnotu, která zničila bolest z jeho zranění a dala mu pocit neobvyklé jasnosti. Přesto však neztratil zájem o vítězství a vyhlídka porážky ho již neznepokojovala. Co bylo, to bylo a on nechtěl zbytečně bojovat s rozhodnutím osudu.
„Připraven?“ zeptala se Arya, když znovu otevřel oči.
„Připraven.“
Zaujali své výchozí pozice a pak zůstali nehybně stát, jak každý z nich čekal na útok toho druhého. Slunce bylo napravo od Eragona, což znamenalo, že pokud bude moci nasměrovat Aryu opačným směrem, sluneční světlo bude v jejích očích. Zkoušel to předtím, bez úspěchu, ale teď si vzpomněl na způsob, jak by mohl být schopný poradit si sám.
Věděl, že je Arya přesvědčená, že ho porazí. Byl si jistý, že ona neignorovala jeho schopnosti, ale jakkoli si byla vědoma jeho dovedností a jeho touhy, vyhrávala většinu jejich soubojů. Tyto zkušenosti jí ukázaly, že se dá snadno porazit, dokonce i intelektuálně by mohla vědět více. Její důvěra byla proto také její slabostí.
Předpokládá, že je s mečem lepší než já, řekl si sám pro sebe. A to také asi je, ale já její předpoklady můžu využít proti ní. Pokud má nějakou slabinu, bude to tato.
Přiblížil se pár stop kupředu a usmíval se na ní, dokonce i když se usmívala ona na něj. Její tvář zůstala překvapivě prázdná. O chvilku později na něj vystartovala, jako by se s ním hodlala vypořádat a srazit ho k zemi.
Odskočil dozadu, mírně doprava tak, aby si ji začal vést do směru, jaký chtěl.
Arya zastavila několik yardů od něj a zůstala nehybná jako zvíře chycené na pasece. Pak před sebou nakreslila mečem půlkruh, zatímco jej sledovala. Měl podezření, že když je sledoval Glaedr, tak byla Ary odhodlanější podat lepší výkon. Šokovalo ho, když jemně, jako kočka, zavrčela. Stejně jako před tím úsměv, i vrčení pro něj byla znepokojivá zbraň. A fungovalo to, ale jen částečně, protože takové pohyby očekával, ne-li právě ty.
Arya překročila jedním plynulým pohybem vzdálenost, která je dělila, a vyslala na něj těžké, okrouživé rány, které blokovaly jeho obranu. Nechal její útok bez protiútoku, její rány byli příliš silné a jemu nezbývalo nic víc, než se bránit. S každým hlasitým, bolestivým nárazem do jeho paže ustoupil víc vpravo, čas od času klopýtl, aby vzbudil dojem, že ho zatlačuje.
Ale stále zůstával klidný a vyrovnaný - prázdný.
Věděl, že vhodná chvíle přijde ještě dřív, než se tak stalo, a jakmile ta chvíle nastala, jednal bez myšlenek a bez váhání, aniž by se snažil být rychlý nebo pomalý, pouze se snažil rozvinout potenciál toho jediného, perfektního okamžiku.
Jakmile k němu začala Arya přerušovaným obloukem sestupovat, otočil se napravo, uhnul čepelí a zárověň si slunce dostal přímo za záda.
Silným nárazem zarazil špičku meče do země.
Arya natočila hlavu, aby si ho udržela v zorném poli, a udělala tu chybu, že se podívala přímo do slunce.
Zamžourala a její zorničky se změnili na malé, tmavé skvrny.
Zatímco byla zaslepená sluncem, Eragon bodl Brisingrem pod její levou ruku a ťal ji do žeber. Mohl by ji zasáhnout na šíji - a to by měl, pokud by bojovali doopravdy - ale zdržel se, taková rána by ji mohla zabít, a ještě tupým mečem.
Arya vypustila ostrý výkřik, když se jí Brisingr dotkl a ustoupila o několik kroků dozadu. Stála s rukou přitisknutou na boku a obočí měla zkřivené bolestí, hledíc na něj s podivným výrazem.
Výborně! Zakokrhal Glaedr. A znovu!
Eragon cítil chvilkový záblesk spokojenosti; potom uvolnil své emoce a vrátil se do svého původního stavu oddělené bdělosti.
Když se Aryina tvář rozjasnila a ona sklonila ruku, ona a Eragon opatrně kroužili okolo sebe, dokud nestáli tak, že jim slunce nesvítilo do očí, a na tom místě začali znovu. Eragon si rychle všiml, že s ním Arya zacházela s větší opatrností, než dříve. Většinou by se mu to líbilo a inspirovalo ho to k agresivnějšímu útoku, ale odolal pokušení, protože se mu zdálo jasné, že mu to dělá schválně. Pokud by její návnadu spolkl, brzy by se jí ocitl na milost, jako to bylo tak často předtím.
Souboj trval pouze pár vteřin, ale bylo to dost dlouho na to, aby si vyměnili příval ran. Štíty popraskaly, kusy drnů prolétávaly nad zemí a meč zvonil o meč, neboť plynuli z jednoho postoje do druhého a jejich těla se kroutily ve vzduchu jako dva sloupy kouře.
Na konci byl výsledek stejný jako na začátku. Eragon proklouzl okolo Aryiny ochrany s trochou obratné práce nohou a pohybem zápěstí, který vyústil v to, že sekl napříč Aryinou hrudí od ramene po klíční kost.
Arya po ráně zavrávorala a zhroutila se na jedno koleno, kde zůstala, mračila se a těžce oddechovala přes nozdry. Její tváře neobvykle zbledly, s vyjímkou karmínových skvrn, které se objevily vysoko na obou tvářích.
Znovu! Nařídil Glaedr.
Eragon a Arya to splnili bez otázek. Se dvěma vítězstvími se Eragonova únava zmenšila, ačkoli mohl říct, že pro Aryu byl opak pravdou.
Další zápas neměl žádného jasného vítěze; Arya se sebrala a podařilo se jí překazit všechny Eragonovy triky a pasti a stejně tak jemu ty její. A bojovali, dokud nakonec nebyli oba tak unavení, že ani jeden z nich nebyl schopen pokračovat, stáli a opírali se o meče, které byly příliš těžké, těžce oddychovali a pot kapal z jejich tváří.
Znovu, řekl Glaedr tichým hlasem.
Eragon se zašklebil, jak vytáhl Brisingr ze země. Čím byl vyčerpanější, tím těžší pro něj bylo udržet svou mysl nepřeplněnou a nevnímat stížnosti jeho bolavého těla. Také zjistil, že je stále obtížnější udržet si dobrou náladu a vyhnout se té mizerné, která ho obvykle trápí, když si potřeboval odpočinout. Naučit se řešit tuto výzvu, předpokládal, bylo součástí toho co se ho Glaedr snažil naučit.
Jeho ramena už ho pálila natolik, že nebyl schopen dál před sebou držet meč a štít. Místo toho je Eragon nechal viset u pasu a doufal, že je v případě potřeby pozvedne dostatečně rychle. Arya udělala to samé.
Přišourali se k sobě napodobujíc dřívější eleganci.
Eragon byl naprosto vyčerpaný, ale přesto se odmítal vzdát. Svým způsobem tomu zcela nerozuměl, zdálo se, že jejich zápasení bylo i něco víc, než jen zkouška zbraní, byla to zkouška toho, kdo byl: o jeho charakteru, síle a odolnosti. Připadalo mu, že to ani nebyl Glaedr, kdo ho zkoušel, ale spíš Arya. Bylo to, jako by od něj něco chtěla, jako by chtěla, aby něco dokázal... nevěděl co, ale byl odhodlaný zhostit se toho, jak nejlépe mohl. Bude bojovat tak dlouho, jak dlouho bude ona ochotna, bez ohledu na to, jak moc bolestivé to bylo.
Do jeho levého oka mu sjela kapka potu. Zamrkal a Arya na něj s křikem zaútočila.
Ještě jednou se střetli v jejich smrtícím tanci a ještě jednou bojovali na mrtvém bodě. Únava je učinila neohrabanými, ale přesto se pohybovali zároveň s hrubou harmonií, která jim bránila v získání vítězství. Nakonec stáli tváří v tvář s meči zaseknutými o záštity, tlačíc na toho druhého s tou trochou síly, co jim zůstala.
Pak, jak tam stáli a bezvýsledně se snažili navzájem přemoci, řekl Eragon tichým, divokým hlasem.
“Pochopil... jsem.... tě.”
Arye se v očích objevily zářivé jiskry a stejně rychle pak zmizely.

skoda, ze tu nejsou vsechny kapitoly. Ale diky alespon za tyhle. Uz pocitam dny kdy vyjde knizka.

Tiež som sa chcela spýtať či budeťe nadalej pridávať kapitoly a ak hej tak kedy bude nejbližšia lebo už sa neviem dočkať

budete přidávat další kapitoly? četl jsem že fragment ten neofiko překlad překazil a lidi co to dělali radši naverboval pod sebe.. předem dík