Devět mužům: každý je k smrti odsouzen, Jeden pro

Temného pána, jenž dlí na trůně v zemi Mordor,

kde se snoubí šero se šerem. Jeden prsten vládne

všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny

přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se

snoubí šero se šerem.

 

Toto je třetí část Pána prstenů.

V první části, Společenstvu Prstenu, se vyprávělo o tom, jak Gandalf Šedý objevil, že prsten, který vlastnil hobit Frodo, je ve skutečnosti Jeden prsten vládnoucí nad všemi Prsteny moci. Líčil se tam útěk Froda a jeho druhů z jejich klidného domovského Kraje a to, jak byli pronásledováni hrůzou Černých mordorských jezdců, až nakonec s pomocí eriadorského Hraničáře Aragorna došli přes zoufalá nebezpečí až do Elrondova domu v Roklince.

Tam se konala velká Elrondova Rada, na níž bylo rozhodnuto pokusit se o zničení Prstenu, a Frodo byl ustanoven jako Ten, kdo ponese Prsten. Potom byli vybráni společníci Prstenu, kteří měli Frodovi pomáhat na jeho výpravě, aby pokud možno došel k Ohnivé hoře v Mordoru, zemi samotného Nepřítele, kde jedině se dal Prsten zničit. V tomto Společenstvu byli Aragorn a Boromir, syn Pána Gondoru, jako zástupci lidí, Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy, Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky, Frodo se svým sluhou Samvědem a jeho mladí příbuzní Smělmír a Peregrin za hobity, a Gandalf Šedý.

Druhové tajně putovali daleko od Roklinky na Severu, po nezdařeném pokusu o zimní přechod vysokého průsmyku Caradhrasu byli Gandalfem provedeni skrytou branou a vstoupili do rozlehlých Dolů v Morii, aby si hledali cestu pod horami. Tam padl Gandalf v boji se strašlivým duchem podsvětí do temné propasti. Ale Aragorn, který se nyní zjevil jako utajený dědic dávných Králů Západu, vedl Družinu od Východní brány Morie přes elfskou zemi Lórien a po proudu Velké řeky Anduiny až k Rauroským vodopádům. To již věděli, že jejich pouť sledují vyzvědači a že se po jejich stopách plíží Glum, tvor, který kdysi vlastnil Prsten a stále po něm dychtil.

Bylo nyní nutné rozhodnout se, zda se obrátí na východ k Mordoru, nebo půjdou s Boromirem na pomoc gondorskému hlavnímu městu Minas Tirith v nadcházející válce, nebo zda by se měli rozdělit. Když bylo jasné, že Ten, kdo nese Prsten, je odhodlán pokračovat ve svém beznadějném putování do země Nepřítele, Boromir se mu pokusil vzít Prsten násilím. První část končila Boromirovým pádem

do osidel Prstenu, útěkem a zmizením Froda a jeho sluhy Samvěda a rozpadem zbytku Společenstva.

Druhá část (třetí a čtvrtá kniha), Dvě věže, líčila činy celé Družiny po rozbití Společenstva Prstenu. Třetí kniha vyprávěla o Boromi-rově pokání a smrti a o jeho pohřbu v člunu svěřeném Rauroským vodopádům, o zajetí Smělmíra a Peregrina skřetími vojáky - z nichž někteří byli ve službách Temného pána z Mordoru, jiní ve službách zrádného Sarumana ze Železného pasu, kteří je přes Rohanské pláně vlekli k Železnému pasu, a o jejich pronásledování Aragornem, Le-golasem a Gimlim.

Potom se objevili Rohanští jezdci. Oddíl jezdců vedený maršálem Éomerem obklíčil skřety na kraji lesa Fangornu a pobil je, ale hobiti unikli do lesa a tam se setkali s entem Stromovousem, tajným pánem Fangornu. V jeho společnosti byli svědky procitnutí hněvu pastýřů stromů a jejich pochodu na Železný pas.

Mezitím se Aragorn a jeho druhové setkali s Éomerem, vracejícím se z bitvy. Dostali od něho koně a jeli k lesu. Při marném pátrání po hobitech se tam opět setkali s Gandalfem, který se vrátil ze smrti jako Bílý jezdec, zatím přestrojený v šedi. Jeli s ním přes Rohan do síní Théodena, krále Marky, kde Gandalf uzdravil zestárlého krále a osvobodil ho z kouzel zlého rádce Červivce, tajného spojence Saru-manova. Potom jeli s králem a jeho vojskem proti armádě Železného pasu a dobyli nad ní zoufalého vítězství u Hlásky. Gandalf je pak odvedl k Železnému pasu, kde našli velkou pevnost rozbořenou pastýři stromů a Sarumana s Červivcem obklíčené v nedobytném Orthanku.

V rozmluvě přede dveřmi Saruman odmítl litovat a Gandalf jej sesadil a zlomil jeho hůl. Ponechal ho pod dohledem entů. Červivec mrštil z vysokého okna po Gandalfovi kamenem, ale ten jej nezasáhl a byl sebrán Peregrinem. Ukázalo se, že je to jeden ze zbylých pa-lantírů, Vidoucích kamenů z Númenoru. Později v noci podlehl Peregrin lákadlu Kamene, ukradl jej a podíval se do něj. Tak se odhalil Sauronovi. Kniha končila příletem nazgula nad Rohanské pláně. Byl to Prstenový přízrak na létajícím oři, předzvěst brzké války. Gandalf odevzdal palantír Aragornovi, vzal Peregrina a odjel s ním do Minas Tirith.

Čtvrtá kniha obrátila pozornost k Frodovi a Samvědovi, ztraceným v nehostinné vysočině Emyn Muil. Vyprávěla, jak se dostali z kopců a byli dostiženi Sméagolem - Glumem a jak Frodo Gluma zkrotil a téměř překonal jeho zlobu, takže je Glum provedl Mrtvými močály a zpustlými kraji k Morannonu, Černé bráně na severu země Mordor.

Nebylo možné tudy vstoupit a Frodo přijal Glumovu radu: hledat „tajný vchod", o němž Glum věděl, daleko na jihu Hor stínu, západní hradby Mordoru. Cestou tam je zajal výzvědný oddíl Gondorských, vedený Boromirovým bratrem Faramirem. Faramir odhalil jejich poslání, ale odolal pokušení, jemuž Boromir podlehl, a vypravil je na poslední část jejich pouti k Cirith Ungolu, Pavoučímu průsmyku, přestože je varoval, že je to smrtelně nebezpečné místo, o němž jim Glum neřekl všechno, co věděl. Právě když došli na Křižovatku a dali se cestou k ohavnému městu Minas Morgul, z Mordoru se vyvalila velká tma a pokryla všechny země. Pak Sauron vyslal své první vojsko, vedené černým králem Prstenových přízraků. Válka o Prsten začala.

Glum dovedl hobity k tajné cestě, která se vyhýbala Minas Morgul, a ve tmě nakonec došli k Cirith Ungolu. Tam se Glum obrátil zpět ke zlu a pokusil se je zradit obludné strážkyni průsmyku Odule. Plány mu zkazilo hrdinství Samvěda, který odrazil jeho útok a ranil Odulu.

Druhá část končí Samvědovým rozhodováním. Frodo, uštknutý Odulou, leží napohled mrtvý: poslání buď skončí pohromou, nebo musí Samvěd opustit svého pána. Posléze vezme Prsten a pokusí se pokračovat v beznadějné výpravě sám. Ale právě když se chystá přejít do země Mordor, vyjdou skřeti z Minas Morgul a z věže v Cirith Ungolu, která střeží temeno průsmyku. Samvěd, chráněný Prstenem, se z hašteření skřetů dozví, že Frodo není mrtev, ale omámen. Příliš pozdě se vrhá za nimi. Skřeti odnesou Frodovo tělo tunelem k zadní bráně své věže. Když se rinčivě zabouchne, Samvěd před ní omdlí.

Tato třetí a poslední část bude vyprávět o střetnutí Gandalfovy a Sauronovy strategie až po konečnou katastrofu a konec Velké tmy. Nejprve se vrátíme k osudům bitvy na Západě.