Daret
Daret ležel na břehu Ninoru - což bylo nezbytné, aby jeho lidé přežili. Vesnice byla malá a vypadala divoce, nikde ani známky po lidech. Eragon a Brom se k ní blížili velmi obezřetně. Safira se tentokrát skryla nedaleko; pokud by nastaly potíže, během pár okamžiků bude stát po jejich boku.
Vjeli do Daretu a snažili se pohybovat neslyšně. Brom sevřel zdravou rukou svůj meč a očima prohledával okolí. Eragon měl luk stále napůl vytažený. Právě projížděli mezi tichými domy a ve zlé předtuše pohlédli jeden na druhého. Tohle nevypadá dobře, řekl Eragon Safiře. Neodpověděla, ale cítil, že je připravena za nimi vyrazit. Pohlédl na zem a byl si naprosto jistý, že vidí čerstvé dětské stopy. Ale kde jsou všichni?
Brom ztuhl, když vstoupili do středu Daretu a našli prázdnou náves. Vítr se proháněl opuštěným městečkem a chvílemi se ze země zvedaly prašné víry. Brom se se Sněžným bleskem otáčel dokola. „Pojeďme odtud. Nemám tady z toho dobrý pocit.“ Pobídl koně do ostrého tempa. Eragon ho následoval a popohnal Kadoka kupředu.
Ujeli vsak sotva pár kroku, když se zpoza domu vyřítily vozy a zatarasily jim cestu. Kadok zařehtal a prudce zastavil hned vedle Sněžného bleska. Z vozu seskočil snědý muž a postavil se před ně, u boku mu visel široký meč a v rukou měl přichystaný luk. Eragon také pozdvihl luk a zamířil na cizince, který zavelel: „Stůjte! Složte zbraně. Jste obklíčeni šedesáti lučištníky. Jestli se pohnete, budou střílet.“ Jako na znamení vystoupily na střechy okolních domů řady mužů.
Nechoď sem, Safiro! zvolal Eragon. Je jich příliš mnoho. Pokud se přiblížíš, sestřelí tě z nebe. Drž se zpátky! Slyšela ho, ale nebyl si jistý, jestli ho poslechne. Připravil se použít kouzlo. Budu muset zastavit šípy dřív, než zasáhnou mě nebo Broma.
„Co chcete?“ zeptal se klidně Brom.
„Proč jste sem přišli?“ vyptával se muž.
„Chceme nakoupit zásoby a poslechnout si novinky. Nic víc. Cestujeme k mému bratranci do Dras-Leony.“
„Jste pořádně vyzbrojení.“
„Vy také,“ řekl Brom. „Dnes je nebezpečná doba.“
„To je pravda.“ Muž si je pozorně prohlížel. „Nemyslím, že máte špatné úmysly, ale měli jsme tolik střetů s urgaly a bandity, že nemohu dát jen na vaše slova.“
„Pokud tedy nezáleží na tom, co říkáme, co bude dál?“ opáčil Brom. Muži na střechách se ani nehnuli. Podle jejich klidu Eragon usoudil, že jsou všichni dobře vycvičení... anebo vystrašení a bojí se o své životy. Doufal, že je to to druhé.
„Říkáš, že chcete pouze zásoby. Souhlasíte s tím, že tu zůstanete, dokud nepřineseme vše, co potřebujete, pak nám zaplatíte a okamžitě odjedete?“
„Ano.“
„Dobrá,“ řekl ten muž, sklopil luk, byť ho měl i nadále v pohotovosti. Mávl na jednoho z lučištníků, který sklouzl na zem a přiběhl k nim. „Řekněte mu, co potřebujete.“
A Brom vyjmenoval krátký seznam a nakonec dodal: „A pokud máte navíc pár rukavic, které by padly mému synovci, tak bych je také rád koupil.“ Lukostřelec přikývl a odběhl.
„Jmenuji se Trevor,“ řekl muž stojící před nimi. „Normálně bych vám potřásl rukou, ale za těchto okolností si raději ponechám odstup. Povězte mi, odkud pocházíte?“
„Ze severu,“ pravil Brom, „ale nikde jsme nežili dost dlouho, abychom nějaké místo mohli nazvat domovem. Tahle opatření jste museli přijmout kvůli urgalům?“
„Ano,“ odpověděl Trevor, „a kvůli ještě horším zloduchům. Máte zprávy z jiných vesnic? Doslechneme se o nich jen zřídka, ale přišly zvěsti, že je také obléhají.“
Brom zvážněl. „Kéž bychom to nebyli my, kdo vám přináší takové zprávy. Asi před čtrnácti dny jsme projížděli Yazuakem a našli jsme ho vypleněný. Vesničané byli povraždění a naházení na jednu hromadu. Byli bychom je řádně pohřbili, ale napadli nás tam dva urgalové.“
Trevor vyděšeně ustoupil o krok a sklopil hlavu se slzami v očích. „Ach bože, tohle je opravdu zlý den. Přesto nechápu, jak mohli dva urgalové přemoci všechny z Yazuaku. Tamní lidé byli dobří bojovníci - někteří byli moji přátelé.“
„Podle stop to vypadalo, že město zpustošila celá horda urgalů,“ vysvětlil Brom. „Myslím, že ti, na které jsme narazili, byli zběhové.“
„Jak velká byla ta jednotka?“
Brom si chvíli upravoval brašny u sedla. „Natolik velká, aby srovnala se zemí Yazuak, ale dostatečně malá na to, aby se mohla nepozorovaně pohybovat krajinou. Ne víc než stovka a ne méně než padesát jedinců. Pokud se nemýlím, i padesátka urgalů by vás mohla zničit.“ Trevor rezignovaně souhlasil. „Měli byste zvážit, zda by nebylo lepší to tu opustit,“ pokračoval Brom. „Tahle oblast je dnes příliš nebezpečná, než aby se tu dalo žít v míru.“
„Vím, ale zdejší lidé odmítají odejít. Je to jejich domov - a můj také, i když tu jsem jen pár let - a má to tady pro ně větší cenu než jejich vlastní životy.“ Trevor na ně vážně pohlédl. „Odrazili jsme útoky jednotlivých urgalů a to dodalo lidem z města odvahu k dalšímu boji, i když na něj možná nebudeme stačit. Mám strach, že se všichni jednoho rána probudíme s podříznutými hrdly.“
Lučištník vyběhl z domu s hromádkou zboží v náručí. Položil je vedle koní a Brom mu zaplatil. Když muž odcházel, Brom se zeptal: „Proč vybrali zrovna tebe, abys bránil Daret?“
Trevor pokrčil rameny: „Několik let jsem byl v králově vojsku.“
Brom se prohrábl věcmi, podal Eragonovi pár rukavic a zbytek zásob zabalil do jezdeckých brašen. Eragon si natáhl rukavice. Dával pozor, aby měl dlaň stále obrácenou k zemi, a protáhl si prsty. Kůže se zdála být příjemná a silná, i když už byla poškrábaná od nošení. „Nuže,“ řekl Brom, „jak jsem slíbil, teď pojedeme.“
Trevor přikývl. „Až přijedete do Dras-Leony, prokázali byste nám jednu laskavost? Upozorněte Království na neutěšenou situaci v naší a v dalších vesnicích. Pokud se tyto zprávy dosud nedostaly ke králi, je to znepokojivé. A pokud se k němu dostaly, ale on se rozhodl nic neudělat, tak je to také důvod k obavám.“
„Předáme váš vzkaz. Ať vaše meče zůstanou ostré,“ popřál jim Brom na rozloučenou.
„Vaše také.“
Povozy byly odtaženy z cesty a oni vyjeli z Daretu mezi stromy rostoucí podél Ninoru. Eragon se v duchu spojil se Safirou. Pokračujeme v cestě. Všechno nakonec dobře dopadlo. Neodpověděla, ale cítil, že má nesmírnou zlost.
Brom se zatahal za vousy. „Království je na tom hůř, než jsem si dokázal představit. Když obchodníci navštívili Carvahall, přinesli zprávy o nepokojích, ale nikdy jsem nevěřil, že budou tak rozsáhlé. Vzhledem ke všem těm urgalům kolem se zdá, že Království samo je napadeno, a přesto nebylo vysláno žádné vojsko. Jako kdyby král ani nechtěl bránit svoje panství.“
„To je divné,“ souhlasil Eragon.
Brom se sehnul pod nízkou větví. „Použil jsi v Daretu některé ze svých zvláštních schopností?“
„Nebylo třeba.“
„Špatně,“ napomenul ho Brom. „Mohl jsi vytušit Trevorovy úmysly. Dokonce i já se svými omezenými schopnostmi jsem to dokázal. Kdyby nás vesničané chtěli zabít, jen tak bych tam neseděl. Cítil jsem ovšem, že máme velkou naději se s nimi domluvit, a tak jsem to udělal.“
„Jak bych mohl vědět, na co Trevor myslí?“ zeptal se Eragon. „Měl bych snad být schopen vidět lidem do hlavy?“
„Uvažuj trochu,“ řekl Brom důrazně, „na to bys měl znát odpověď. Mohl jsi odhalit Trevorův záměr stejným způsobem, jakým komunikuješ s Kadokem nebo se Safirou. Lidská mysl se od dračí či koňské zas tolik neliší. Je to jednoduché, ale musíš tu silu používat střídmě a velmi opatrně. Duch člověka je jeho posledním útočištěm. Nikdy do něj nesmíš vstoupit násilím, pokud tě k tomu okolnosti nepřinutí. Jezdci na to měli velice přísná pravidla. Pokud je někdo porušil bez řádného důvodu, čekal ho přísný trest.“
„A ty to umíš, i když nejsi Jezdec?“ zeptal se Eragon.
„Jak jsem už řekl, se správným výcvikem může myslí komunikovat kdokoli s kýmkoli, ale s rozdílnou mírou úspěšnosti. Přesto je těžké říci, zda je to kouzlo. Určité nadání - nebo spojení s drakem - jistě podpoří podobné schopnosti, ale znal jsem mnohé, kteří se to naučili sami. Přemýšlej o tom: můžeš komunikovat s kteroukoli vnímající bytostí, i když to spojení nemusí být úplně zřetelné. Mohl bys celý den poslouchat myšlenky nějakého ptáka nebo poznat, jak se žížala cítí při dešti. Ale ptáci mi nikdy nepřišli moc zajímaví. Navrhuji ti začít s kočkou; kočky mají neobyčejně zajímavou osobnost.“
Eragon si omotal Kadokovy opratě kolem ruky a přemýšlel o důsledcích toho, o čem Brom mluvil. „Ale pokud se dokážu někomu dostat do hlavy, neznamená to také, že ostatní mohou udělat totéž mně? Jak poznám, že se mi někdo vrtá uvnitř? Existuje způsob, jak tomu zabránit?“ Jak poznám, zda Brom ví, co si právě teď myslím?
„No ovšem, ano. Copak ti nikdy Safira nezahradila cestu ke svému vědomí?“
„Občas ano,“ připustil Eragon. „Když mě unesla do Dračích hor, vůbec jsem s ní nemohl mluvit. Nebylo to tak, že by si mě pouze nevšímala; myslím, že mě dokonce vůbec neslyšela. Kolem její mysli vyrostly zdi, které jsem nedokázal prorazit.“
Brom si chvíli upravoval obvaz na paži a povytáhl jej výš. „Jen málo lidí dokáže říci, zda je někdo v jejich mysli, a z nich by ti v tom pouze hrstka dokázala zabránit. Je to věc cviku a způsobu myšlení. Ty však díky svým kouzelným schopnostem vždy poznáš, když bude někdo pronikat do tvojí mysli. Jakmile to zjistíš, postačí jediné: soustředit se na jednu jedinou věc, abys tak vytěsnil všechno ostatní. Například když myslíš jenom na cihlovou zeď, bude to to jediné, co nepřítel v tvojí mysli objeví. Přesto to vyžaduje obrovské množství energie a sebekontroly, abys tak bránil své vědomí po delší dobu. Pokud tě vyruší dokonce i ta nejnepatrnější věc, tvoje zeď zakolísá a protivník proklouzne jejími slabými místy.“
„Jak se to mohu naučit?“ zeptal se Eragon.
„Je na to jediný recept: cvičit, cvičit a znovu cvičit. Představ si něco a podrž si tu představu v mysli, abys vytěsnil všechno ostatní na co nejdelší dobu. Je to ovšem velice pokročilá schopnost, zvládla ji pouze hrstka nejnadanějších,“ řekl Brom.
„Nepotřebuji dokonalost, stačí mi bezpečí.“ Pokud se dokážu dostat někomu do mysli, mohu ovlivnit to, jak uvažuje? Pokaždé, když se o kouzlení dozvím něco nového, začnu z toho mít ještě větší strach.
Když dorazili k Safiře, vylekala je tím, že po nich sekla hlavou. Koně neklidně ustoupili. Dračice si sveřepě prohlížela Eragona a potichu zasyčela. Její pohled byl tvrdý. Eragon se významně podíval na Broma - ještě nikdy neviděl Safiru tak rozzlobenou. Pak se zeptal: Co ti vadí?
Ty, zavrčela. Ty jsi ten problém.
Eragon se zamračil a sesedl z Kadoka. Jakmile se nohama dotkl země, Safira se ohnala ocasem, takže mu podrazila nohy a přitiskla ho drápy k zemi. „Co děláš?“ zakřičel a snažil se vyprostit, ale byla na něj příliš silná. Brom je pozorně sledoval ze hřbetu Sněžného bleska.
Safira sehnula hlavu, až se dívala Eragonovi přímo do očí. Uhýbal před jejím neústupným pohledem. Ty! Pokaždé, když se mi ztratíš z dohledu, tak se dostaneš do potíží. Jsi jako čerstvě vylíhlé mládě, které do všeho strká nos. A co se stane, když ho strčíš k někomu, kdo tě kousne? Co budeš dělat pak? Nemůžu ti pomoct, když jsem na míle daleko. Zůstávala jsem skrytá, aby mě nikdo neviděl, ale dál už nebudu! Ne, když tě to může stát život.
Chápu, proč se tak zlobíš, řekl Eragon, ale jsem mnohem starší než ty a dokážu se o sebe postarat. A kdyby něco, tak jsi to ty, koho je třeba chránit.
Zavrčela a scvakla zuby těsně u jeho ucha. Opravdu tomu věříš? zeptala se. Zítra pojedeš na mně a ne na tom ubožákovi, kterému říkáš kůň - jinak si tě odnesu v drápech. Jsi Dračí jezdec, nebo ne? Copak ti na mně nezáleží?
Byla to palčivá otázka a on sklopil pohled. Věděl, že Safira má pravdu, ale bál se na ní jezdit. Jejich společné lety byly pro něj tím nejbolestnějším utrpením, jaké kdy zažil.
„Nuže?“ vyptával se Brom.
„Chce, abych zítra jel na ní,“ řekl Eragon nepříliš nadšeně. Bromovi se zablesklo v očích, když o tom uvažoval. „Dobrá, už máš sedlo. Myslím, že když vy dva zůstanete z dohledu, nebude to problém.“ Safira k němu obrátila oči a pak se podívala zpět na Eragona.
„Ale co když tě napadnou nebo se stane nějaká nehoda? Nebudu schopný se tam dostat včas a...“
Safira ještě víc přitlačila na jeho prsa, aby ho přerušila. To je přesně můj názor, maličký.
Zdálo se, že Brom potlačuje úsměv. „Stojí to za pokus. Stejně se potřebuješ naučit na ní jezdit. Podívej se na to takhle: když poletíš napřed a budeš se dívat na zem, všimneš si včas každé pasti, léčky nebo jiných nevítaných překvapení.“
Eragon pohlédl zpět na Safiru a řekl: Dobrá, uděláme to tak. Ale už mě pusť.
Dej mi svoje slovo.
Je to nezbytné? vyptával se. Zamrkala na něj. Dobrá. Dávám ti své slovo, že zítra poletím s tebou. Stačí?
Jsem spokojená.
Safira mu dovolila vstát a jediným pohybem křídel se vznesla. Po zádech mu přeběhl mráz, když pozoroval, jak krouží ve vzduchu. Rozmrzele se vrátil ke Kadokovi a vyrazil za Bromem.
Utábořili se skoro až za soumraku. Jako vždy se Eragon před večeří utkal s Bromem. Uprostřed boje Eragon odpálil úder tak silně, že zlomil oba klacky jako malé větvičky. Kusy větví spolu s oblakem třísek prosvištěly vzduchem kamsi do tmy. Brom odhodil do ohně to, co zůstalo z jeho klacku, a prohlásil: „S těmi jsme skončili; vyhoď i ten svůj. Učíš se rychle, ale s větvemi už toho víc dokázat nemůžeme. S nimi se toho prostě víc nenaučíš. Je načase, abys začal používat meč.“ Vytáhl z Eragonova tlumoku Zar’roc a podal mu ho.
„Rozsekáme jeden druhého na nudličky,“ namítl Eragon.
„Kdepak. Zase zapomínáš na kouzla,“ řekl Brom. Pozdvihl svůj meč a natočil ho tak, aby se od jeho okraje odráželo světlo ohně. Uchopil ostří dvěma prsty z obou stran a usilovně se soustředil, až se mu prohloubily vrásky na čele. Chvíli se nic nedělo, pak pronesl: „Gëuloth du knífr!“ a mezi prsty mu přeskakovala malá červená jiskra. Jak se mihotala sem a tam, posouval prsty po celé délce meče. Pak ho otočil a udělal to samé z druhé strany. Jiskra zmizela ve chvíli, kdy se jeho prsty pustily kovu.
Brom natáhl ruku dlaní nahoru a sekl do ní mečem. Eragon k němu přiskočil, ale byl příliš pomalý, než aby ho stačil zarazit. Užasle zíral, když Brom s úsměvem zvedl netknutou ruku do výšky. „Cos to udělal?“ nechápal Eragon.
„Sáhni si na okraj,“ pobídl ho Brom. Eragon se ho dotkl a ucítil pod prsty neviditelnou plošku. Zábrana byla asi čtvrt palce široká a velmi kluzká. „Teď udělej to samé se Zar’rocem,“ nařídil mu Brom. „Tvoje ochrana bude trochu jiná než ta moje, ale měla by splnit stejný účel.“
Vysvětlil Eragonovi, jak má vyslovit kouzelná slova, a kontroloval ho během celého postupu. Eragon to musel zkusit několikrát, ale brzy bylo i ostří Zar’rocu chráněné. Sebejistě zaujal bojový postoj. Než začali, Brom ho ještě nabádal: „Tyhle meče nás nepořežou, ale přesto mohou zlomit kost. Raději bych se tomu vyhnul, takže s ním nemlať jako obvykle. Rána do krku by mohla být smrtelná.“
Eragon přikývl a pak bez varování zaútočil. Když Brom jeho útok odvrátil, od mečů odlétly jiskry a tábořiště se naplnilo řinčením kovu. Poté, co tak dlouho bojovali s klacky, připadal meč Eragonovi pomalý a těžký. Nebyl schopen pohybovat Zar’rocem dost rychle, a tak brzy dostal prudkou ránu do kolene.
Když skončili, oba dva měli veliké podlitiny, ale Eragon jich schytal víc. Divil se, že Zar’roc nebyl od těch rázných úderů poškrábaný ani prohnutý.