Pokárání

 

Když se Eragonovi trochu navrátily síly, vybelhal se z uličky a obloukem obešel mrtvá těla. Zanedlouho k němu přiklusal Kadok. „To je dobře, že nejsi zraněný,“ zamumlal Eragon. I když se mu ruce silně třásly a pohyboval se trhaně, nevěnoval tomu pozornost. Měl zvláštní pocit oddělenosti od okolního světa, jako by se všechno, co viděl, dělo někomu jinému.

Na nároží před sebou spatřil Sněžného bleska, jak se vzpíná s roztaženými nozdrami a ušima sklopenýma k hlavě. Byl připravený k útěku. Brom stále ještě nehybně visel v sedle. Eragon se v duchu spojil s koněm a uklidňoval ho. Jakmile Sněžného bleska zklidnil, došel k Bromovi.

Na starcově pravé paži zela dlouhá rána. Vydatně krvácela, ale nebyla hluboká ani široká. Přesto Eragon věděl, že ji musí zavázat, aby Brom neztratil příliš mnoho krve. Chvíli hladil Sněžného bleska a pak stáhl Broma ze sedla. Byl najednou příliš těžký, a tak jeho bezvládné tělo tvrdě dopadlo na zem. Eragona vyděsilo, jak je zesláblý.

Hlavou se mu rozezněl zběsilý výkřik. Safira se řítila střemhlav z oblohy a s křídly stále napůl roztaženými zprudka přistála přímo před ním. Vztekle syčela a oči jí plály. Mrskla ocasem a Eragon sebou cukl, když mu proletěl nad hlavou. Jsi zraněný? zeptala se a z jejího tónu bylo cítit, že kypí hněvem.

„Ne,“ ujistil ji, když pokládal Broma na záda.

Zavrčela a zvolala: Kde jsou ti, co to udělali? Roztrhám je na kusy!

Unaveně ukázal směrem k úzké uličce. „To by nepomohlo, už jsou mrtví.“

Ty jsi je zabil? Safira se zdála být překvapená.

Přikývl. „Nějak jsem to dokázal.“ Několika stručnými větami jí vyložil, co se stalo, a mezitím hledal v sedlových brašnách hadříky, ve kterých byl zabalený Zar’roc.

Safira slavnostně prohlásila: Vyrostl jsi.

Eragon něco zabručel. Našel dlouhý útržek látky a opatrně vyhrnul Bromovi rukáv. Několika obratnými tahy vyčistil ránu a pevně ji obvázal. Kéž bychom byli v údolí Palancar, posteskl si Safiře. Tam aspoň znám léčivé rostliny. Tady, tak daleko, nemám ponětí, co by mu pomohlo. Sebral ze země Bromův meč, otřel ho a vrátil do pochvy.

Měli bychom odtud odejít, řekla Safira. Mohlo by se tu skrývat víc urgalů.

Mohla bys nést Broma? Z tvého sedla nespadne a můžeš ho ochránit.

Ano, ale nenechám tě samotného.

Dobře, leť vedle mě, ale zmizme odtud. Připevnil sedlo na Safiru, pak obtočil paže kolem Broma a pokusil se ho zvednout, ale znovu ho zradily jeho vyčerpané síly. Safiro - pomoz mi.

Protáhla kolem něj hlavu a chytila Bromovy šaty na zádech mezi zuby. Prohnula krk, zvedla starce ze země, jako kočka nosí kotě, a uložila si ho na záda. Pak Eragon protáhl jeho nohy sedlovými řemínky a utáhl je. Vzhlédl, když Brom zasténal a zavrtěl se.

Brom nepřítomně zamrkal a chytil se za hlavu, ale pak se s účastí zadíval na Eragona. „Dostala se sem Safira včas?“

Eragon zavrtěl hlavou. „Vysvětlím ti to později. Máš poraněnou ruku. Zavázal jsem ji, jak nejlépe jsem uměl, ale teď si musíš někde odpočinout.“

„Ano,“ řekl Brom a nesměle se dotkl své paže. „Nevíš, kde je můj meč...? Aha, vidím, že jsi ho našel.“

Eragon naposled utáhl popruhy. „Safira tě ponese a bude mě následovat vzduchem.“

„Opravdu chceš, abych na ní jel?“ zeptal se Brom. „Mohu jet na Sněžném bleskovi.“

„Ne s tou rukou. Takhle nespadneš, i kdybys omdlel.“

Brom přikývl. „Jsem poctěn.“ Obtočil zdravou paži Safiře kolem krku, ona se vznesla s poryvem větru a vyrazila vysoko k nebi. Eragon musel ustoupit, jak s ním zalomcoval závan jejích křídel, a vrátil se ke koním.

Přivázal Sněžného bleska za Kadoka a vyjel z Yazuaku. Vrátil se na silnici a pokračoval na jih. Cesta vedla skalnatou oblastí, stáčela se doleva a pokračovala podél řeky Ninor. Lemovalo ji kapradí, mech a malé keříky, ale Eragon se nenechal uklidňující atmosférou ukonejšit. Stále se necítil v bezpečí. Nakrátko zastavil, aby doplnil vaky vodou a napojil koně. Pohlédl na zem a uviděl stopy ra’zaků. Aspoň že jedeme správným směrem. Safira mu kroužila nad hlavou a ostražitě ho sledovala.

Znepokojovalo ho, že viděli jenom dva urgaly. Vesničany musela zabít celá horda, ale kam zmizela? Možná ti, na které jsme narazili, byli zadní hlídka nebo past pro každého, kdo by pronásledoval hlavní jednotku.

Pak si vzpomněl na to, jak dokázal zabít urgaly. Hlavou mu pronikala myšlenka, jakési pozvolné prozření. On, Eragon - farmářský hoch z údolí Palancar - použil kouzlo. Kouzlo! Jedině toto slovo dokázalo vystihnout to, co se stalo. Zdálo se to neuvěřitelné, ale nemohl popřít to, co viděl. Nějak se ze mě stal kouzelník nebo čaroděj! Ale nevěděl, jak tuto novou sílu znovu použít nebo jaké by mohly být její hranice či nebezpečí. Jak to, že mám tuhle schopnost? Bylo to mezi Jezdci běžné? A pokud to Brom věděl, proč mi o ní neřekl? Udiveně a zmateně potřásl hlavou.

Mluvil se Safirou, aby zkontroloval Bromův stav a také aby se podělil o své myšlenky. Byla kouzlem stejně zaskočená jako on. Safiro, mohla bys nám najít místo k odpočinku? Tady dole nevidím moc daleko. Zatímco hledala, on pokračoval podél Ninoru.

Dostal od Safiry pokyn, právě když se začalo stmívat. Pojď. Poslala mu obrázek odlehlé mýtiny mezi stromy u řeky Eragon obrátil koně novým směrem a pobídl je do klusu. Se Safiřinou pomocí bylo snadné mýtinu najít, ale byla tak dobře skrytá, že pochyboval, že by si jí kdokoli jiný mohl všimnout.

Když dorazil na paseku, už tam plápolal malý ohýnek bez kouře. U něj seděl Brom a ošetřoval si nemotorně natočenou paži. Safira se krčila vedle něj, ale byla celá napjatá. Upřeně se na Eragona zadívala a zeptala se: Určitě nejsi zraněný?

Ne navenek... ale tím ostatním si nejsem jistý.

Měla jsem se tam dostat dřív.

Nic si z toho nedělej. Dneska jsme udělali chyby všichni. Ta moje byla, že jsme ti nezůstali na blízku. Cítil, jak je mu za tu poznámku vděčná. Pohlédl na Broma. „Jak je ti?“

Stařec zkoumal svou paži. „Není to zrovna nejmenší škrábnutí a příšerně to bolí, ale mělo by se to rychle zahojit. Potřebuju nový obvaz. Tenhle nevydržel tak dlouho, jak jsem doufal.“ Uvařili vodu, aby Bromovi omyli ránu. Pak si ji Brom ovázal čistým proužkem látky a řekl: „Musím se najíst a ty taky vypadáš hladově. Nejdřív se navečeříme a pak si promluvíme.“

Když měli naplněné a zahřáté žaludky, Brom si zapálil dýmku. „Nuže, myslím, že je čas, abys mi vyprávěl, co se přihodilo, když jsem byl v bezvědomí. Hořím zvědavostí.“ Ve tváři se mu odráželo mihotavé světlo plamenů a huňaté obočí mu divoce trčelo.

Eragon úzkostlivě sepjal ruce a vylíčil všechno tak, jak se to stalo. Brom po celou dobu mlčel a tvářil se nevyzpytatelně. Když Eragon skončil, Brom sklopil zrak k zemi. Na dlouho bylo slyšet jen praskání ohně. Nakonec se Brom pohnul. „Už jsi tu sílu někdy použil?“

„Ne. Víš o ní něco?“

„Trochu.“ Brom se tvářil zadumaně. „Zdá se, že ti vděčím za svůj život. Doufám, že ti tu laskavost jednoho dne oplatím. Měl bys být pyšný; jen málokdo vyvázne bez zranění, když se poprvé utká s urgalem. Ale způsob, jakým jsi to udělal, byl velmi nebezpečný. Mohl jsi zničit sebe i celé město.“

„Připadalo mi, že nemám na výběr,“ bránil se Eragon. „Urgalové už byli skoro u mě. Kdybych ještě počkal, rozsekali by mě na kousky!“

Brom rázně stiskl dýmku mezi zuby. „Neměl jsi nejmenší ponětí, co děláš.“

„Tak mi to řekni,“ vyzval ho Eragon. „Hledal jsem odpovědi na tuhle hádanku, ale nedává mi to smysl. Co se stalo? Jak je možné, že jsem použil kouzlo? Nikdo mi to nikdy nevysvětloval, ani mě neučil zaklínadla.“

Bromovi se zajiskřilo v očích. „To není nic, co by ses měl učit - a už vůbec ne používat!“

„Dobrá, ale já jsem to použil a možná tak budu muset znovu bojovat. Ale nebudu to umět, jestli mi nepomůžeš. Kde je chyba? Je tu nějaké tajemství, které se nesmím dozvědět, dokud nebudu starý a moudrý? Nebo třeba o kouzlení nic nevíš!“

„Chlapečku!“ zaburácel Brom. „Dožaduješ se odpovědí s takovou drzostí, jaká se jen tak nevidí. Kdybys věděl, na co se ptáš, už by ses svých odpovědí tak dychtivě nedožadoval. Nezkoušej mě.“ Odmlčel se a už trochu mírněji pokračoval. „Znalosti, na které se ptáš, jsou mnohem složitější, než si myslíš.“

Eragon prudce vstal, aby se ohradil. „Mám pocit, jako by mě strčili do světa s podivnými pravidly, která mi nikdo nechce vysvětlit.“

„Chápu,“ řekl Brom. Pohrával si s kouskem trávy. „Je pozdě a my bychom měli spát, ale řeknu ti teď několik věcí, abych aspoň na čas uspokojil tvou zvídavost. Tohle kouzlo - protože to je kouzlo - má stejné zákony jako zbytek světa. Pokud porušíš pravidla, tvým trestem bude smrt - bez výjimky. Tvoje činy jsou omezovány tvou silou, slovy, která znáš, a tvou představivostí.“

„Co myslíš těmi slovy?“ zeptal se Eragon.

„Další otázky!“ zvolal Brom. „Na chvíli jsem doufal, že už jsi je vyslovil všechny. Ale ptáš se docela správně. Když jsi zastřelil urgaly, neřekl jsi něco?“

„Ano, brisingr.“ Oheň se rozzářil a Eragon se zachvěl. Díky tomu slovu se cítil neuvěřitelně silný.

„Myslel jsem si to. Brisingr pochází ze starověkého jazyka, jímž kdysi mluvily všechny živé bytosti. Přesto se na něj časem zapomnělo a celou věčnost se jím v Alagaësii nemluvilo, dokud ho elfové nepřinesli zpět přes moře. Naučily se mu i další rasy, které ho používaly k tomu, aby vytvořily a vykonaly mocné věci. V tom jazyce existovala slova pro všechno, nač si vzpomeneš.“

„Ale co to má společného s kouzly?“ přerušil ho Eragon.

„Všechno! Je to základ veškeré moci. Ten jazyk popisuje skutečnou podstatu věcí, ne jejich vnější vlastnosti, které vidí každý. Například oheň se jmenuje brisingr. Není to pouhé označení pro oheň, je to oheň sám. Pokud jsi dost silný, můžeš používat brisingr, abys usměrnil oheň jakýmkoli způsobem. A to se stalo dnes.“

Eragon o tom chvíli přemýšlel. „Proč byl ten oheň modrý? A jak to, že udělal přesně to, co jsem chtěl, když jsem jenom řekl oheň?“

„Barva se liší od člověka k člověku. Záleží na tom, kdo to slovo vysloví. To, aby tě oheň uposlechl, záleží především na cviku. Většina začátečníků musí vyřknout přesně to, co se podle nich má stát. Když už mají víc zkušeností, není to nezbytné. Skutečný mistr řekne třeba jenom voda a přitom vytvoří něco naprosto nesouvisejícího, například drahokam. Ty bys nedokázal pochopit, jak to udělal, ale ten mistr by viděl spojitost mezi vodou a drahokamem a použil by ji jako ohnisko pro svou sílu. Trénink je důležitější než cokoli dalšího. To, co jsi udělal ty, bylo neobyčejně obtížné.“

Safira přerušila tok Eragonových myšlének. Brom je kouzelník! Proto dokázal rozdělat oheň na planinách. On nejenom ví něco o kouzlech, on je sám umí používat!

Eragon vyvalil oči. Máš pravdu!

Zeptej se ho na jeho síly, ale dávej si pozor, co říkáš. Není moudré zahrávat si s těmi, kdo mají takové schopnosti. Pokud je čaroděj nebo kouzelník, kdo ví, proč se asi usadil v Carvahallu?

Eragon se držel její rady a opatrně se zeptal: „Právě jsme si se Safirou něco uvědomili. Ty umíš používat kouzla, viď? Tak jsi rozdělal oheň první večer na planině.“

Brom trochu sklonil hlavu. „Do určité míry jsem v tom zběhlý.“

„Tak proč jsi je nepoužil v boji s urgaly? Vlastně mě napadá mnoho situací, kdy by se hodila - mohl jsi nás ochránit před bouří a zabránit prachu, aby nám vnikl do očí.“

Brom si nejprve znovu nacpal dýmku a pak odpověděl: „Je to prosté, skutečně. Nejsem Jezdec, což znamená, že dokonce i ve své nejslabší chvilce jsi silnější než já. A své mládí už mám dávno za sebou; nejsem tak silný, jak jsem býval. Pokaždé, když sáhnu po kouzlech, je to o něco těžší.“

Eragon rozpačitě sklopil zrak. „Promiň.“

„To nic,“ řekl Brom a přesunul si paži do pohodlnější pozice. „To se stává každému.“

„Kde ses naučil kouzlit?“

„To je věc, kterou si nechám pro sebe... Postačí, když řeknu, že to bylo na odlehlém místě a měl jsem velmi dobrého učitele. Mohu přinejmenším předat dál, co mě naučil.“ Brom uhasil dýmku malým kamínkem. „Vím, že máš další otázky, a zodpovím je, ale musí to počkat do rána.“

Předklonil se a v očích se mu zablesklo. „Do té doby ti řeknu jen tohle, abych tě odradil od nějakých pokusů: kouzlo ti vezme tolik energie, jako bys použil vlastní ruce a tělo. Proto ses cítil tak unavený poté, co jsi zničil urgaly. A proto jsem se na tebe tolik zlobil. Bylo to od tebe hrozně riskantní. Kdyby si kouzlo vzalo víc energie, než jsi zrovna měl v těle, zabilo by tě. Měl bys kouzlit jen v těch situacích, které se nedají vyřešit přirozenou cestou.“

„Jak poznáš, zda zaklínadlo použije všechny tvé síly?“ zeptal se vyděšeně Eragon.

Brom zvedl ruce. „Většinou to nepoznáš. Proto kouzelníci musejí dobře znát své možnosti a i tak jsou velmi opatrní. Jakmile s tím začneš a vypustíš kouzlo, nemůžeš ho vzít zpět, i kdyby tě mělo zabít. Chci tě jenom varovat: nic nezkoušej, dokud se nenaučíš víc. Tak, pro dnešek už to stačí.“

Když si rozkládali přikrývky, Safira s uspokojením poznamenala: Začínáme být silnější, Eragone, oba dva. Brzy nám nikdo nebude moci stát v cestě.

Ano, ale kterou cestu si vybereme?

Kteroukoli budeme chtít, řekla samolibě, když se ukládala k spánku.