MOUDRÁ SLOVA

 

Promiň,“ řekl Eragon, když drcnul do umyvadla.

Nasuada se zamračila a její tvář se smrštila a protáhla, jak po hladině vody v nádobě přeběhla řada vlnek. „Co ti mám prominout?“ zeptala se. „Myslím, že teď jsou na místě spíš gratulace. Dosáhl jsi všeho, kvůli čemu jsem tě tam poslala, a ještě víc.“

„Ne, já…“ Eragon se zarazil, když si uvědomil, že nemohla vidět rušivý podnět na hladině. Kouzlo fungovalo tak, že Nasuada ve svém zrcadle viděla nenarušený obraz jeho a Safiry, ale to se netýkalo věcí, na které se dívali oni. „Jenom jsem narazil rukou do umyvadla, nic víc.“

„Ach tak. V tom případě mi dovol oficiálně ti poblahopřát, Eragone. Tím, že jsi zajistil, aby se Orik stal králem…“

„I když se to stalo díky tomu, že na mě zaútočili?“

Nasuada se usmála. „Ano, i když to bylo díky tomu, že na tebe zaútočili, zachoval jsi spojenectví s trpaslíky, což pro nás může znamenat právě ten rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. Teď je otázka, za jak dlouho se k nám bude moci připojit zbytek trpasličí armády?“

„Orik už nařídil bojovníkům, aby se chystali k odchodu,“ oznámil jí Eragon. „Klanům bude nejspíš pár dní trvat, než shromáždí své oddíly, ale jakmile budou připraveni, okamžitě vyrazí.“

„To je taky dobré. Jejich pomoc nám přijde vhod co nejdříve. Což mi připomíná – kdy můžeme očekávat váš návrat? Za tři dny? Čtyři?“

Safira zašoupala křídly a její dech zahřál Eragona za krkem. Eragon na ni pohlédl a pak opatrně volil slova: „Přijde na to. Pamatuješ si, o čem jsme se bavili, než jsem odešel?“

Nasuada našpulila rty. „Samozřejmě, Eragone. Já…“ Odvrátila pohled stranou od obrazu a chvíli poslouchala nějakého muže, jehož hlas připadal Eragonovi se Safirou jako nesrozumitelné mumlání. Nasuada se obrátila zpátky k nim a řekla: „Právě se vrátila skupina kapitána Edrika. Zřejmě utrpěli velké ztráty, ale naše hlídky říkají, že Roran přežil.“

„Je zraněný?“ zeptal se Eragon.

„Dám ti vědět, jakmile to zjistím. Příliš starostí bych si však nedělala. Roran mívá štěstí…“ Nasuadu opět vyrušil hlas neviditelné osoby a ona vystoupila z obrazu.

Eragon se během čekání nervózně zavrtěl.

„Omlouvám se,“ řekla Nasuada, když se její tvář znovu objevila v umyvadle. „Blížíme se k Feinsteru a musíme odrážet nájezdy skupin vojáků, které z města posílá paní Lorana, aby nás zastrašila… Eragone, Safiro, potřebujeme vás v téhle bitvě. Pokud lidé z Feinsteru uvidí před svými hradbami shromážděné jenom lidi, trpaslíky a urgaly, možná si budou myslet, že mají šanci město ubránit, a budou proto bojovat ještě tvrději. Samozřejmě Feinster neubrání, ale ještě jim to musí dojít. Když však spatří, že útok proti nim vedou drak s Jezdcem, ztratí odhodlání bojovat.“

„Ale…“

Nasuada pozvedla ruku a zarazila ho. „Jsou tu i další důvody, proč byste se měli vrátit. Kvůli svým zraněním ze Zkoušky dlouhých nožů nemohu vyjet s Vardeny do bitvy, jako jsem to dělala dřív. Potřebuji, abys mě zastoupil ty, Eragone, a dohlédl na to, aby byly mé rozkazy splněny tak, jak jsem si přála, a také abys byl pro bojovníky povzbuzením. Navíc v táboře se už šušká o vaší nepřítomnosti, přestože jsme se tomu snažili zabránit. Pokud na nás kvůli tomu Murtagh s Trnem přímo zaútočí nebo pokud je Galbatorix pošle, aby bránili Feinster… ani s elfy po boku si nejsem jistá, že bychom se jim ubránili. Je mi líto, Eragone, ale nemohu vám dovolit vrátit se do Ellesméry právě teď. Je to příliš nebezpečné.“

Eragon sevřel okraje chladného kamenného stolu, na kterém stálo umyvadlo, a řekl: „Nasuado, prosím. Když ne teď, tak kdy?“

„Brzy. Musíš být trpělivý.“

„Brzy.“ Eragon se zhluboka nadechl a sevřel stůl ještě pevněji. „Jak brzy přesně?“

Nasuada se na něj zamračila. „Nečekáš snad, že to budu vědět. Nejdřív musíme dobýt Feinster, pak musíme ovládnout venkov a pak…“

„A pak máš v plánu pochodovat na Belatonu nebo Dras-Leonu, pak na Urû’baen,“ doplnil za ni Eragon. Nasuada se pokusila odpovědět, ale on ji nepustil ke slovu. „A čím blíž se budeš dostávat ke Galbatorixovi, tím pravděpodobnější bude, že na vás zaútočí Murtagh s Trnem, nebo dokonce sám král, a budeš ještě míň ochotná nás pustit… Nasuado, Safira a já nemáme dovednosti, znalosti ani sílu porazit Galbatorixe. Vždyť to víš! Galbatorix by mohl tuhle válku kdykoli ukončit, kdyby se rozhodl opustit svůj hrad a sám se postavil Vardenům. Musíme znovu mluvit se svými učiteli. Oni nám mohou říct, odkud bere Galbatorix svou sílu, a třeba by nám ukázali i pár triků, které by nám umožnily ho porazit.“

Nasuada sklopila pohled a prohlížela si ruce. „Trn a Murtagh by nás mohli zničit, zatímco budete pryč.“

„A pokud nepoletíme, Galbatorix zničí nás, až dorazíme do Urû’baenu… Mohli byste s útokem na Feinster pár dní počkat?“

„Mohli, ale každý den, kdy táboříme mimo město, nás bude stát životy.“ Nasuada si dlaněmi promnula spánky. „Žádáš velkou oběť za nejistý přínos, Eragone.“

„Přínos je možná nejistý,“ odpověděl, „ale pokud to nezkusíme, nevyhneme se zkáze.“

„Opravdu? Tím si nejsem jistá. Přesto…“ Nasuada nepříjemně dlouho mlčela a hleděla za okraj obrazu. Pak jednou přikývla, jako by se sama v něčem utvrdila, a řekla: „Mohu odložit náš příchod do Feinsteru o dva nebo tři dny. V téhle oblasti je několik měst, která můžeme obsadit ještě předtím. Jakmile dorazíme k Feinsteru, mohu nechat další dva nebo tři dny Vardeny stavět obléhací stroje a připravovat opevnění. Nikomu to nepřijde divné. Ale potom budu muset zaútočit, i kdyby jen proto, že budeme potřebovat jejich zásoby. Vojsko, které nečinně trčí v nepřátelském území, je vojsko, které hladoví. Mohu ti dát nanejvýš šest dní a možná jenom čtyři.“

Zatímco mluvila, Eragon provedl několik rychlých výpočtů. „Čtyři dny by nestačily,“ řekl, „a šest možná taky ne. Safiře trvalo tři dny, než doletěla do Farthen Dûru, a to nezastavovala kvůli spánku a nenesla skoro žádnou zátěž. Pokud jsou mapy, které jsem viděl, přesné, je to odsud do Ellesméry nejméně stejně daleko, možná i dál, a přibližně ta samá vzdálenost dělí Ellesméru od Feinsteru. A se mnou na hřbetě Safira nedokáže překonat tu vzdálenost tak rychle.“

Ne, to nedokážu, přisvědčila Safira.

Eragon pokračoval: „I za těch nejpříznivějších okolností by nám trvalo týden, než bychom se za vámi dostali do Feinsteru, a to bychom se v Ellesméře nesměli zdržet ani minutu.“

Po Nasuadině tváři přelétl výraz hlubokého vyčerpání. „Musíte letět až do Ellesméry? Nestačilo by, abyste své učitele nazírali, jakmile překročíte pásmo ochranných kouzel podél okraje Du Weldenvarden? Čas, který byste tím ušetřili, by mohl být rozhodující.“

„Nevím. Můžeme to zkusit.“

Nasuada na okamžik zavřela oči. Chraptivým hlasem řekla: „Možná bych dokázala odložit náš příchod do Feinsteru o čtyři dny… Leťte do Ellesméry, jestli chcete. Rozhodnutí nechám na vás. Pokud poletíte, zůstaňte tam tak dlouho, jak bude potřeba. Máš pravdu: pokud nenajdeš způsob, jak porazit Galbatorixe, nemáme naději na vítězství. I tak však pamatuj na obrovské nebezpečí, které tím podstoupíme, na životy Vardenů, které obětuji, abych pro tebe získala čas, a o kolik víc Vardenů zemře, pokud budeme Feinster obléhat bez vás.“

Eragon zasmušile přikývl. „Nezapomenu.“

„To doufám. A teď leťte! Už neotálejte! Leťte. Leťte! Leť rychleji než střemhlav letící jestřáb, Safiro, a nedovol, aby vás něco zdrželo.“ Nasuada se špičkami prstů dotkla svých rtů a pak je přitiskla na neviditelný povrch zrcadla, kde, jak věděl, viděla pohyblivou podobiznu jeho a Safiry. „Šťastnou cestu, Eragone, Safiro. Obávám se, že až se příště setkáme, bude to na bitevním poli.“

A pak odspěchala z jejich zorného pole. Eragon ukončil kouzlo a voda v umyvadle se vyčistila.