Bouře propuká
První paprsky svítání už dopadaly na zemi, když Trianna řekla Eragonovi: Je čas. Příval energie smetl Eragonovu ospalost. Vyskočil na nohy, rozkřikl tu zprávu všem kolem, a už když šplhal Zafire do sedla, vytahoval z toulce svůj nový luk. Kullové a trpaslíci obklopili Safiru a společně spěchali dolů po obranném náspu, dokud nedorazili k průchodu, který v noci uvolnili.
Vardenové proudili trhlinou co nejtišeji. Procházela jedna řada vojáků za druhou, brnění a zbraně měli obalené hadry, aby žádný zvuk neupozornil Království na jejich postup. Zafira se přidala k zástupu ve chvíli, kdy se na grošovaném oři uprostřed mužů objevila Nasuada s Aryou a Triannou po boku. Všichni teď na sebe jen letmo pohlédli. Během noci se smrduté výpary soustředily nízko při zemi a tlumené ranní světlo pozlatilo husté mraky. A tak Vardenové dokázali překročit tři čtvrtiny neutrálního území, než je hlídky Království zahlédly. Když se před nimi rozezněly poplašné trubky, Nasuada vykřikla: „Teď, Eragone! Řekni Orrinovi, aby zaútočil. Ke mně, vardenští muži! Bojujte, abyste vyhráli zpátky své domovy. Bojujte, abyste ochránili své ženy a děti! Bojujte, abyste svrhli Galbatorixe! Zaútočte a vykoupejte svá ostří v krvi nepřátel! Do útoku!“ Pobídla koně kupředu a muži ji S obrovským řevem následovali a mávali zbraněmi nad hlavou.
Eragon předal Nasuadin rozkaz Bardenovi, zaklínači, který jel s králem Orrinem. O chvíli později uslyšel dusot kopyt, když se Orrin a jeho skupina doprovázená zbytkem Kullů, kteří dokázali běžet stejně rychle koně — tryskem vyřítili od východu. Zaútočili na křídlo Království, dotlačili vojáky k řece Jiet a odvedli jejich pozornost, takže Vardenové mezitím stačili urazit vzdálenost, která je dělila od protivníka.
Dvě armády se střetly s ohlušujícím řevem. Kopí zařinčela o oštěpy, kladiva o štíty, meče o helmy a nad tím vším kroužili hladoví mrchožrouti a chraplavě krákali, poháněni k šílenství pachem čerstvého masa pod sebou.
Eragonovi poskočilo srdce v hrudi. Ted musím zabíjet, jinak zabijí oni mě. Téměř okamžitě ucítil, že z něj ochranná kouzla začala vysávat sílu, jak odkláněla útoky na Aryu, Orika, Nasuadu a Safíru.
Zafira se držela zpátky od přední linie bitvy, protože vepředu by byli příliš vystaveni Galbatorixovým kouzelníkům. Eragon se zhluboka nadechl, začal myslí po nepřátelských kouzelnících pátrat a přitom celou dobu vystřeloval šípy.
Du Vrangr Gata našli prvního nepřátelského zaklínače. Jakmile ho na to upozornili, spojil se se ženou, která nepřítele objevila a zápolila s ním. Eragon přidal všechnu sílu, kterou mohl v tu chvíli postrádat, rozdrtil kouzelníkův odpor, ovládl jeho vědomí — snažil se při tom nevnímat mužův děs — a přesně určil, které oddíly střeží, načež jej jediným z dvanácti slůvek pro smrt zabil. Vzápětí našel všechny už nechráněné vojáky a také je zabil. Vardenové zajásali, když před nimi oddíl mužů bezvládně padl k zemi.
Lehkost, s jakou je povraždil, Eragona ohromila. Vojáci neměli šanci utéct nebo se bránit. Jak odlišné od Farthen Důru, pomyslel si. Přestože žasl nad vlastními schopnostmi, z tolika utrpení se mu dělalo zle. Ale teď nebyl čas se tím zaobírat.
Království se vzpamatovalo z počáteční vardenské zteče a začalo obsluhovat válečné stroje: katapulty vrhající kulaté střely z vypálené hlíny tvrdé jako kámen, vrhače vyzbrojené sudy tekutého ohně a samostříly, které zasypávaly útočníky sprškou šest stop dlouhýc šípů. Hliněné koule a tekutý oheň způsobovaly příšerné škody. Jedna koule dopadla na zem sotva třicet stop od Safíry. Když se Eragon přikrčil za štít, svištěl k němu vzduchem zubatý úlomek, který vzápětí zarazila ve vzduchu jedna z jeho obran. Zamrkal při náhlém ubytku energie.
Stroje brzy zastavily postup Vardenů a dál rozsévaly zmatek v jejich řadách. Pokud máme vydržet dost dlouho, abychom zlomili Království, musíme je zničit, uvědomil si Eragon. Pro Safíru by bylo snadné stroje rozbít, ale neodvážila se letět mezi vojáky ze strachu před útokem kouzelníků.
Osm vojáků prolomilo první řady Vardenů, vyřítili se k Saflře a vrhli se na ni s kopími. Než Eragon stačil vytasit Zar’roc, trpaslíci a Kullové celou skupinu odstranili.
„Dobrý boj!“ zaburácel Garzhvog.
„Dobrý boj!“ souhlasil Orik s krvelačným úšklebkem.
Eragon proti strojům nepoužil zaklínadla; určitě budou proti všemožným kouzlům chráněna. Ledaže by… Zapátral myslí a našel vojáka obsluhujícího jeden z katapultů. Ačkoli si byl jistý, že vojáka také chrání nějaký kouzelník, dokázal nad ním získat převahu a řídit jeho činy na dálku. Dovedl muže nahoru ke zbrani, kterou právě nakládali, a pak ho přiměl, aby mečem přesekl přadeno z krouceného lana, které pohánělo stroj. Lano bylo příliš tlusté, takže je voják nepřeťal na první úder a pak ho odtáhli jeho druhové, ale škoda už se nedala napravit. S mocným rupnutím částečně narušené přadeno prasklo, poslalo rameno katapultů dozadu a zranilo několik mužů. Eragon se zachmuřeně ušklíbl. Stejně pokračoval u dalšího katapultu a v krátkém sledu vyřadil z činnosti zbytek strojů.
Eragon se vrátil k sobě a uvědomil si tucty Vardenů hroutících se kolem Safíry; jednoho kouzelníka z Du Vrangr Gata mezitím přemohli. Strašlivě zaklel a vrhnul se zpátky po stopě kouzla, když hledal muže, který vyřkl osudné zaklínadlo, a svěřil bezpečí svého těla Zafire a svým strážím.
Víc než hodinu Eragon pátral po Galbatorixových kouzelnících, ale s malým úspěchem, protože byli mazaní a lstiví a přímo na něj neútočili. Jejich zdrženlivost Eragona mátla, dokud nevytrhl z mysli jednoho zaklínače — okamžik předtím, než spáchal sebevraždu — myšlenku …nařízeno nezabít tebe ani draka.
To odpovídá na mou otázku, řekl Zafire, ale proč nás chce Galbatorix stále živé? Jasně jsme dali najevo, že podporujeme Vardeny.
Než stačila odpovědět, objevila se před nimi Nasuada, tvář měla od špíny a sražené krve, štít pomačkaný a z rány na stehně jí na levou nohu vytékala krev. „Eragone,“ oddechovala ztěžka. „Potřebuji tě, vás oba abyste bojovali, ukázali se a povzbudili muže… a vystrašili vojáky.“
Její stav Eragona zaskočil. „Nejdřív mi dovol tě vyléčit,“ vykřikl v obavách, že by mohla omdlít. Měl jsem ji ochránit více kouzly.
„Ne! Já počkám, ale jsme ztraceni, jestli ty nezarazíš příliv vojáků.“ Oči měla skelné a prázdné, bezvýrazné dolíky ve tváři. „Potřebujeme… Jezdce.“ Zavrávorala v sedle.
Eragon jí zasalutoval se Zar’rocem. „Jednoho máš, má paní.“
„Jdi,“ řekla, „a ať tě bohové střeží.“
Eragon byl příliš vysoko na Safiřině hřbetě, než aby se mohl bít s nepřáteli pod sebou, a tak sesedl a postavil se vedle její pravé nohy. Orikovi a Garzhvogovi řekl: „Ochraňujte Safiřin levý bok. A ať budete dělat cokoli, nepřipleťte se nám do cesty.“
„Dostanou tě, Ohnivý meči.“
„Ne,“ řekl Eragon, „nedostanou. Teď zaujměte svá místa!“ Když to udělali, položil ruku Zafire na nohu a pohlédl jí do jednoho jasného safírového oka. Zatančíme si, má milovaná?
Zatančíme, maličký.
Pak spojili své mysli víc než kdy předtím a překonali veškeré rozdíly mezi sebou, aby se stali jedinou bytostí. Zařvali, vyskočili kupředu a razili si cestu přední linií. Jakmile tam byli, Eragon nedokázal říct, z čích úst vyšel hladový proud plamene, který pohltil tucet vojáků a upekl je v jejich brnění, ani čí to byla paže, která máchla Zar'rocem v oblouku a rozštípla vojákovu helmu vedví.
Ve vzduchu byl cítit kovový pach krve a nad Hořícími pláněmi se nesla oblaka kouře, střídavě skrývala a odhalovala skupinky, oddíly, řady a prapory drtících se těl. Nahoře hladoví dravci čekali na své jidlo a slunce se po obloze blížilo k poledni.
Z myslí lidí kolem sebe Eragon a Zafira zachycovali záblesky toho, jak vypadají. Safíry si vždy všimli jako první: obrovské nenasytné stvoření s drápy a tesáky obarvenými do červena, které zabíjí: všechny, kdo jí přijdou do cesty, údery mohutných tlap a máchnutím ocasu a valícími se vlnami plamene, jenž pohlcuje celé oddíly vojáků, její třpytivé šupiny zářily jako hvězdy a skoro oslepovaly nepřátele odrazem světla. Pak uviděli Eragona, jak běží po Safiřině boku. Pohyboval se rychleji, než stačili vojáci reagovat, a s nadlidskou silou roztříštil štít jedinou ranou, rozsekl brnění a odrazil meče těch, kdo se mu postavili. Střely a šípy vrhané proti němu padaly do země deset stop od něj, zadržené ochrannými kouzly.
Pro Eragona — a tudíž i pro Safíru — bylo těžší bojovat proti vlastní rase, než když ve Farthen Důru bojoval s urgaly. Pokaždé, když uviděl vyděšenou tvář nebo pohlédl vojákovi do mysli, pomyslel si: Tohle bych mohl být já. Ale on ani Zafira si nemohli dovolit žádné slitování; pokud před nimi stanul voják, zemřel.
Třikrát vyrazili kupředu a třikrát zabili všechny muže v prvních řadách Království, než se stáhli k hlavní skupině Vardenů, aby se nedostali do obklíčení. Na konci posledního útoku Eragon musel snížit nebo zrušit některé ochrany kolem Arye, Orika, Nasuady, Safíry a sebe, aby ho zaklínadla tak rychle nevyčerpávala. Ačkoli byly jeho síly veliké, nároky bitvy byly taktéž obrovské.
Připraven? zeptal se Safíry po krátkém oddechu. Souhlasně zavrčela.
V okamžiku, kdy se vrhl zpátky do bitvy, k Eragonovi prosvištělo mračno šípů. Rychle jako elf se jim vyhýbal, neboť nyní ho jeho obrany před takovými střelami už nechránily. Dvanáct jich zachytil štítem a zapotácel se, když ho jeden šíp zasáhl do břicha a jeden do boku. Žádný z nich nepronikl brněním, ale vyrazily mu dech a zanechaly pohmožděniny velikosti jablka. Nezastavuj! Už ses vypořádal s horší bolestí, než je tahle, řekl si.
Eragon se vrhnul na skupinu osmi vojáků, přeskakoval od jednoho k druhému, odrážel jejich kopí a bodal Zar'rocem jako smrtící blesk.
Přesto dlouhý boj utlumil jeho reflexy, a tak se jednomu vojákovi podařilo propíchnout kopím jeho drátěnou košili a rozříznout mu sval na levém rameni.
Vojácí se zarazili, když Zafira zařvala.
Eragon využil vyrušení, aby se posílil energií uschovanou uvnitř v rukojeti Zar’rocu, a pak zabil tři zbývající vojáky.
Zafira nad ním máchla ocasem a smetla mu několik mužů z cesty. V přestávce, která následovala, se Eragon podíval na natékající paži a řekl: „Waíse heill.“ Také si vyléčil pohmožděniny a spoléhal při tom na rubín v Zar'rocu, stejně jako na diamanty v opasku Bělota Moudrého.
Pak se Sařirou postupovali dál.
Ucpali Hořící pláně horami mrtvých nepřátel, ale ani tak Království nikdy nezaváhalo nebo neucouvlo. Za každého muže, kterého zabili, stanul na jeho místě další. Eragona zaplavil pocit beznaděje, když masa vojáků postupně donutila Vardeny stáhnout se k jejich vlastnímu táboru. Viděl, že jeho zoufalství se odráží i ve tvářích Nasuady, Arye, krále Orrina a dokonce i Angely, když je míjel v bitvě.
I když máme všechen ten výcvik, stejně nedokážeme zastavit Království, zuřil. Těch vojáků je prostě moc! Nemůžeme to takhle vydržet napořád. A Zar‘roc i opasek jsou už skoro vyčerpané.
Můžeš vytahovat energii z okolí, pokud budeš muset.
Nemůžu, ne dokud nezabiju dalšího z Galbatorixových kouzelníků a nebudu si ji moci vzít z jeho vojáků. Jinak bych jen zranil zbytek Vardenů, protože tady nejsou žádné rostliny ani zvířata, které bych mohl využít.
Jak se dlouhé hodiny táhly, Eragon začínal být rozbolavělý a vyčerpaný a — zbavený mnohých svých tajemných obran — nasbíral desítky drobných zranění. Levou paži měl ochromenou z nesčetných úderů do poškozeného štítu. Škrábanec na čele ho neustále oslepoval potůčky horké krve smíšené s potem. Myslel, že jeden z prstů má možná dokonce zlomený.
Zafire se nevedlo o moc lépe. O brnění vojáků si potrhala vnitřek tlamy, tucty mečů a šípů jí poškrábaly nechráněná křídla a oštěp propíchl jeden z plátů jejího brnění a zranil ji pod krkem. Eragon viděl, jak se oštěp blíží, a pokusil se ho odklonit kouzlem, ale byl příliš pomalý. Kdykoli se Zafira pohnula, postříkala zem stovkami kapek krve.
Vedle nich padli tři Orikovi válečníci a dva Kullové.
A slunce začalo klesat k západu.
Když se Eragon se Zafirou připravovali na svůj sedmý a poslední útok, na východě se rozezněla trubka, hlasitě a jasně, a král Orim vykřikl: „Trpaslíci jsou tady! Trpaslíci jsou tady!“
Trpaslíci? Eragon zamrkal a zmateně se rozhlédl. Neviděl nic než vojáky. Pak mu tělem projel záblesk vzrušení, když pochopil. Trpaslíci! Vylezl na Safiru a ona vyskočila do vzduchu, kde se chvíli držela na potrhaných křídlech, aby si mohli prohlédnout bitevní pole.
Byla to pravda — od východu směrem k Hořícím pláním pochodovala obrovská armáda. V jejím čele kráčel král Hrothgar, oděný ve zlatém brnění, helmici zdobené drahokamy na čele a Volund, staré válečné kladivo, svíral v železné pěsti. Král trpaslíků zvedl Volund na uvítanou, když uviděl Eragona a Safiru.
Eragon zakřičel z plných plic a oplatil mu posunek — zamával Zar‘rocem ve vzduchu. Příval obnoveného elánu ho přiměl zapomenout na zranění a cítit se znovu nelítostný a odhodlaný. Zafira doplnila jeho hlas svým a Vardenové k ní pohlédli s nadějí, zatímco vojáci Království ze strachu otáleli.
„Co jsi viděl?“ vykřikl Orik, když Zafira seskočila zpátky na zem. „Je to Hrothgar? Kolik bojovníků přivedl?“
Eragon se radostí postavil ve třmenech a vykřikl: „Odvahu, král Hrothgar je tady! A vede s sebou snad všecky trpaslíky! Rozdrtíme Království!“ Když muži přestali jásat, dodal: „Teď vezměte meče a připomeňte těm všivým zbabělcům, proč by se nás měli bát. Do útoku!“
Právě když Zafira vyrazila k vojákům, Eragon uslyšel druhý výkřik, tentokrát ze západu: „Loď! Po řece Jiet připlouvá loď!“
„Zatraceně,“ zavrčel. Nemůžeme nechat přistát lod, pokud přiváží pomoc pro Království. Spojil se s Triannou a řekl: Řekni Nasuadě, že Zafira a já se o to postaráme. Potopíme tu lod, pokud je Galbatorixova.
Jak si přeješ, Argetlame, odpověděla čarodějnice.
Zafira se bez zaváhání vznesla a zakroužila vysoko nad udusanou, kouřicí plání. Jak se mu neúnavná vřava bitvy vytrácela z uší, Eragon se zhluboka nadechl a cítil, že se mu pročišťuje mysl. Překvapilo ho, jak roztroušené jsou obě armády pod ním. Království a Vardenové se rozpadli na řadu menších skupin bojujících proti sobě po celé šířce na Hořící Pláni. — A do téhle zmatené vřavy se vložili trpaslíci, že zasáhli Království z boku — jako předtím Orrin se svou jízdou.
Eragon ztratil výhled na bitvu, když se Zafira stočila doleva a nesla se skrz mraky směrem k řece Jiet. Poryv větru jim odvanul rašelinový kouř z cesty a odhalil jim obrovskou loď plující po oranžové vodě, poháněnou proti proudu dvěma řadami vesel. Loď byla celá poškrábaná a poškozená a neměla vyvěšené žádné barvy, aby se dala poznat její příslušnost. Eragon se přesto připravil na to, že ji zničí. Když se Zafira řítila střemhlav k lodi, zvedl Zar'roc nad hlavu a vydal divoký válečný pokřik.