Na tenké niti
Nasuada rozrazila dveře do svých komnat, vykročila k pracovnímu stolu, tam klesla do židle a přestala vnímat okolí. Páteř měla tak strnulou, že se rameny ani nedotýkala opěradla. Neřešitelná situace, se kterou se museli Vardenové nějak vypořádat, jako by ji celou zmrazila. Stoupání a klesání její hrudi se zpomalovalo, až se konečně zklidnilo. Selhala jsem, bylo jediné, na co dokázala pomyslet.
„Paní, váš rukáv!“
Nasuadu to vytrhlo ze zamyšlení, pohlédla před sebe a uviděla, jak ji Farika bouchá prachovkou do pravé paže. Z vyšívaného rukávu stoupal obláček kouře. Nasuada vylekaně vyskočila ze židle, otáčela rukou a snažila se najít jeho zdroj. Rukáv a sukně se pomalu rozpadaly na bělavé pavučiny, které vypouštěly štiplavé výpary.
„Dostaň mě z toho,“ řekla.
Držela potřísněnou paži od těla a snažila se nehýbat, když jí Farika rozšněrovávala šaty. Služčiny prsty šmátraly po Nasuadiných zádech s horečným spěchem, neobratně rozvazovaly uzlíky a pak konečně povolily plátěný korzet, který věznil její trup. Jakmile šaty sklouzly, Nasuada vyškubla paže z rukávů a strhla ze sebe šaty.
Těžce oddechovala vedle stolu, oblečená jen v trepkách a lněné košili — Ulevilo se jí, že drahý opasek unikl škodě, ačkoli byl odporně načichlý.
„Spálilo vás to?“ zeptala se Farika. Nasuada zavrtěla hlavou, neschopná slova. Farika šťouchla do vrchních šatů špičkou boty — „Co je to za zlořád?“
„Jedna z Orrinových odporných sloučenin,“ zabručela Nasuada. „Rozlila jsem ji v jeho laboratoři.“ Zhluboka dýchala, aby se uklidnila a ohromeně zkoumala zničené šaty. Tkaly je ještě trpasličí ženy Dûrgrimst Ingeitum, dostala je jako dárek k posledním narozeninám a patřily k nejlepším kouskům jejího šatníku. Neměla je čím nahradit, ani si vzhledem k finančním problémům Vardenů nemohla nechat ušít nové. Nějak se bez nich budu muset obejít.
Farika zavrtěla hlavou. „To je smůla, přijít o tak krásné šaty.“ Obešla stůl k šicímu košíku a vrátila se s rytými nůžkami. „Mohly bychom aspoň zachránit co nejvíc látky. Odstřihnu rozpadlé části a nechám je spálit.“
Nasuada se zachmuřila, přecházela po pokoji sem a tam a kypěla hněvem nad vlastní nemotorností a že jí přibyl další problém do už tak přeplněného seznamu starostí. „Co teď budu na královském dvoře nosit?“ zeptala se zoufale.
Nůžky se rázně zakously do měkké látky. „Snad vaše lněné šaty.“
„Jsou příliš neformální, než abych se v nich mohla ukázat před Orrinem a jeho šlechtou.“
„Dejte těmhle ještě šanci, paní. Jsem si jistá, že je dokážu spravit tak, aby se daly zase nosit. Až skončím, budou vypadat dvojnásob vznešeněji než předtím.“
„Ne, ne. Zní to sice dobře, ale tohle nepůjde. Jen se mi vysmějí. Už tak je dost těžké vzbudit jejich úctu, byť jsem náležitě oblečena, natož kdybych na sobě měla zalátané šaty, které upozorňují na naši chudobu.“
Starší žena upřela na Nasuadu přísný pohled. „Půjde to, pokud se nebudete omlouvat za svůj vzhled. Nejen to, ručím vám za to, že ostatní dámy budou tak posedlé vaší novou módou, že vás budou napodobovat. Jen počkejte a uvidíte.“ Přešla ke dveřím, prudce je otevřela a podala poničenou látku jednomu ze strážných venku. „Vaše paní si přeje tohle spálit. Udělejte to tajně a nechte si to pro sebe, jinak se budete zodpovídat.“ Strážný se uklonil.
Nasuada se musela usmát. „Co bych si bez tebe počala, Fariko?“ „Nějak byste si poradila, řekla bych.“
Když si Nasuada oblékla zelené lovecké šaty, které svou světlou sukní poskytovaly trochu úlevy v denním horku, rozhodla se, že dokonce i když nemá o Orrinovi zrovna to nejlepší mínění, vezme si k srdci jeho radu, poruší svůj pravidelný režim a místo všeho teď pomůže Farice rozpárat poničené šaty. Zjistila, že tahle rutinní práce je výborný způsob, jak v klidu rozjímat. Zatímco vytahovala nitky, bavila se s Farikou o obtížné situaci Vardenů v naději, že by snad mohla přijít na řešení, které Nasuadě uniklo.
Nakonec jediné, čím jí snad mohla Farika přispět, byl její výrok: „Zdá se, že většina věcí na tomto světě má své jádro v bohatství. Kdybychom měli dostatek peněz, mohli bychom si koupit Galbatorixe i s jeho černým trůnem. Možná bychom s jeho muži ani nemuseli bojovat.“
Skutečně jsem doufala, že někdo jiný za mně udělá mou práci? zeptala se Nasuada sama sebe. Dovedla jsem nás do téhle slepé uličky, a tak nás z ní musím zase vyvést.
Chtěla vypárat šev, natáhla paži a zachytila špičkou nože za lem paličkované krajky, takže ji rozřízla. Zírala na díru v krajce, na roztřepené konce vláken pergamenové barvy, která se kroutila po šatech jako červi, a ucítila, jak se jí z hrdla dere hysterický smích, i když se jí při tom v oku zaleskla slza. Copak její smůla nikdy neskončí?
Paličkovaná krajka byla nejcennější součástí šatů. I když na výrobu krajky byla třeba zručnost, její vzácnost a vysoká cena vyplývaly především z nesmírného množství času, který bylo třeba práci věnovat. Upaličkovat krajku trvalo tak dlouho, že pokud jste se dali do krajkového závoje, strávený čas se neměřil na týdny, ale na měsíce. Krajka se cenila víc než zlato nebo stříbro stejné váhy.
Přejela prsty přes pás nití a zastavila na trhlině, kterou před chvíli udělala. Udělat krajku nevyžaduje ani tolik energie jako spíš čas. Ona sama to dělala nerada. Energie… energie… V tu chvíli jí hlavou proletěl sled obrazů: Orrin, jak mluví o využití kouzla ve výzkumu; Triax, která řídí Du Vrangr Gata po smrti Dvojčat; ona sama hledící vzhůru do tváře jednoho z vardenských léčitelů, který jí vysvětloval pravidla kouzlení, když jí bylo jen pět nebo šest let. Nesourodé zážitky tvořily řetězec úvah, který byl tak fantastický a nepravděpodobný, že se nakonec zasmála.
Farika se na ní nechápavě podívala a čekala na vysvětlení. Nasuada hladce vstala, až jí šaty skoro sklouzly z klína na zem. „Okamžitě mi zavolej Triannu,“ řekla. „Nezajímá mě, co zrovna dělá; přived ji sem.“
Pleť kolem Faričiných očí se napjala, ale uklonila se a řekla: „Jak si přejete, paní.“ A odešla skrytými dveřmi pro služebnictvo.
„Děkuji,“ zašeptala Nasuada v už prázdném pokoji.
Chápala neochotu své služebné; také se necítila dobře, kdykoli měla jednat s kouzelníky. Vlastně věřila jenom Eragonovi, protože je Jezdec — ačkoli to není žádná záruka počestnosti, jak už předvedl Galbatorix — a kvůli jeho přísaze věrnosti, o které Nasuada věděla, že ji nikdy neporuší. Děsilo ji uvažovat o silách kouzelníků. Jen pomyšlení, že zdánlivě obyčejná osoba může zabít jediným slovem; proniknout člověku do mysli, když se jí zachce; podvádět, lhát a krást, aniž by ji někdo přistihl; i jinak téměř beztrestně vzdorovat společnosti…
Zrychlil se jí tep.
Jak můžete prosazovat právo, když má jistá část obyvatel mimořádné síly? Na té nejzákladnější úrovni není válka Vardenů proti Království nic víc než snaha spravedlivě potrestat muže, který zneužil kouzelnické schopnosti, a zabránit mu, aby páchal další zločiny. Všechna tahle bolest a hrůzy kvůli tomu, že dosud nikdo neměl sílu odporovat Galbatorixovi. Dokonce ani nezemře ve věku, kterého se dožívají normální smrtelníci!
I když neměla kouzla v lásce, věděla, že budou hrát klíčovou roli ve svržení Galbatorixe, a že dokud vítězství nebude jisté, nemůže si dovolit znepřátelit ty, kdo je ovládají. Až bude po všem, teprve pak muže začít řešit problém, který představují.
Z myšlenek ji vytrhlo prudké zaklepání na dveře komnaty. Nasadila přátelský úsměv, opevnila si mysl, jak ji to učili, a řekla: „Vstupte!“ Bylo důležité, aby se chovala zdvořile po tom, co si nechala Triannu zavolat takovým neomaleným způsobem.
Dveře se otevřely a do pokoje vkráčela tmavovlasá čarodějnice; musela zřejmě spěchat, takže jí teď rozcuchané lokny trčely vzhůru a vypadala, jako by ji právě vytáhli z postele. Uklonila se po trpasličím způsobu a řekla: „Volala jste mě, paní?“
„Ano.“ Nasuada klesla do židle a pomalým pohledem přejela Triannu odshora dolů. Čarodějnice při Nasuadině prohlídce zvedla bradu. „Potřebuji to vědět: Jaké je nejdůležitější pravidlo kouzlení?“ začala Nasuada bez úvodu.
Trianna se zamračila, ale okamžitě odpověděla: „Že cokoli děláte pomocí kouzla, vyžaduje stejné množství energie, jako kdybyste to dělala jakýmkoli jiným způsobem.“
„A to, co dokážeš udělat, je omezeno jenom tvou vynalézavostí a znalostí starověkého jazyka?“
„Jsou tu i další omezení, ale obecně platí, že je to tak. Proč se na to ptáte, paní? Toto jsou základní principy kouzlení, které — ač nejsou všeobecně známé — jistě dobře znáte.“
„To ano. Chtěla jsem se ujistit, že jsem je správně pochopila.“ Aniž by se pohnula ze židle, sáhla Nasuada na zem a zvedla šaty tak, aby Trianna viděla poškozenou krajku. „Takže i za těchto omezení bys měla být schopna vymyslet zaklínadlo, které umožní vyrábět krajky pomocí kouzla.“
Tmavé rty čarodějnice zkřivil blahosklonný úsměv. „Du Vrangr Gata má důležitější povinnosti než spravovat tvoje šaty, paní. Náš um není tak obyčejný, abychom jím mrhali na prosté rozmary. Jsem si jistá, že tvoje švadleny a krejčí jsou schopni splnit tvé požadavky — Teď, pokud mě omluvíš, bych…“
„Mlč, ženo,“ řekla Nasuada stroze. Trianna úžasem oněměla uprostřed věty. „Vidím, že musím dát Du Vrangr Gata totéž ponaučení, jaké jsem dala Radě starších: možná jsem mladá, ale nejsem žádné dítě, abyste se ke mně chovali povýšeně. Ptám se na krajky, protože pokud ji dokážu vyrobit snadno a rychle pomocí kouzla, pak můžem zaopatřit Vardeny prodejem levných paličkovaných a šitých krajek po celém Království. Galbatorixovi vlastní lidé nám dají peníze, které potřebujeme k přežití.“
„Ale to je směšné,“ namítla Trianna. Dokonce i Farika vypadala nedůvěřivě. „Nemůžete zaplatit válku krajkami.“
Nasuada povytáhla obočí. „A proč ne? Ženy, které si jinak nemohou dovolit vlastní krajku, po té naší sáhnou. Bude ji chtít každá farmářská ženuška, která touží vypadat bohatší, než ve skutečnosti je. Dokonce i zámožní kupci a šlechtici nám dají své zlato, protože naše krajka bude jemnější než kterákoli na trhu, vyšívaná lidskýma rukama. Nashromáždíme možná větší jmění, než mají trpaslíci. Tedy pokud dokážete tak dobře kouzlit, abyste udělali to, co po vás chci.“
Trianna pohodila hlavou. „Pochybuješ o mých schopnostech?“
„Takže ujednáno!“
Trianna zaváhala, pak si vzala od Nasuady šaty a chvíli si prohlížela pruh krajky. Nakonec řekla: „Mělo by to jít, ale budu muset provést pár zkoušek, než si budu úplně jistá.“
„Udělej to okamžitě. Od této chvíle je to váš nejdůležitější úkol. A sežeňte si zkušenou krajkářku, aby vám poradila se vzory.“
„Ano, paní Nasuado.“
Nasuada zmírnila hlas. „Dobrá. Také chci, abys vybrala nejbystřejší členy Du Vrangr Gata a pracovala s nimi na vymýšlení dalších kouzelných technik, které pomohou Vardenům. To je vaše povinnost, ne má.“
„Ano, paní Nasuado.“
„Teď mě omluv. Zítra ráno mi podáš zprávu.“
„Ano, paní Nasuado.“
Nasuada spokojeně sledovala, jak čarodějnice odešla, pak zavřela oči a chvíli si užívala pocitu hrdosti na to, čeho právě dosáhla. Věděla, že žádný muž, dokonce ani její otec, by nevymyslel takové řešení. ,,To je můj příspěvek Vardenům,“ řekla si a přála si, aby se toho dožil Ažihad. Nahlas pak řekla: „Překvapuji tě, Fariko?“
„Vy vždycky, paní.“