Mračna války
Trvalo skoro půl hodiny, než našli Trianin stan, který očividně sloužil jako neoficiální ústředí Du Vrangr Gata. Měli potíže ho najít, protože o něm vědělo jen málo lidí a ještě míň jim dokázalo říct, kde leží, protože byl zastrčený za výběžkem skály, která ho skrývala před pohledem nepřátelských kouzelníků v Galbatorixově vojsku.
Když se Eragon se Zafirou k černému stanu blížili, vchod se rozlétl a Trianna vykročila ven s pažemi nahými až po lokty, připravená použít kouzlo. Za ní se vyřítila skupina odhodlaných, leč vyděšeně vypadajících zaklínačů, z nichž mnohé Eragon už viděl během bitvy ve Farthen Důru buď bojovat, nebo léčit zraněné.
Sledoval, jak Trianna a ostatní překvapeně zareagovali na jeho změněnou podobu. Trianna spustila paže a řekla: „Stínovrahu, Safiro. Měli jste nám říct dřív, že jste tady. Byli jsme připraveni se postavit někomu, koho jsme považovali za mocného nepřítele.“
„Nechtěl jsem vás znervóznit,“ řekl Eragon, „ale okamžitě po přistání jsme museli podat zprávy Nasuadě a králi Orrinovi.“
„A proč jste nás poctili svou přítomností právě teď? Nikdy předtím jsme nebyli hodni toho, abys nás přišel navštívit; nás, kteří jsme víc tvými bratry než kterýkoli z Vardenů.“
„Přišel jsem převzít velení nad Du Vrangr Gata.“ Přítomní zak1eli, či si mezi sebou překvapeně mumlali a Trianna ztuhla. Eragon cítil jak několik kouzelníků zkoumá jeho vědomí ve snaze uhádnout jeho skutečné úmysly. Neobrnil se, neboť by ho to oslepilo vůči útokům, ale dostatečně tvrdě dloubl do myslí vetřelců, aby se sami stáhli za své zábrany. Když to udělal, ucítil škodolibou radost, když viděl, jak sebou dva muži a jedna žena cukli a odvrátili pohled.
„Na čí rozkaz?“ zeptala se Trianna.
„Nasuadin.“
„Ach tak,“ řekla čarodějnice s vítězoslavným úsměvem, „ale Nasuada nad námi nemá žádné přímé pravomoci. Pomáháme Vardenům ze svobodné vůle.“
Její odpor Eragona zmátl. „Jsem si jistý, že by Nasuadu překvapilo, kdyby to slyšela, po tom všem, co ona a její otec udělali pro Du Vrangr Gata. Mohlo by to na ni udělat dojem, že už nestojíte o podporu a ochranu Vardenů.“ Na okamžik nechal hrozbu viset ve vzduchu. „Mimo to se pamatuji, že jste mi toto postavení nabízeli už dřív. Proč ne teď?“
Trianna zvedla obočí. „Odmítli jste mou nabídku, Stínovrahu… Nebo už jsi zapomněl?“ Ačkoli vypadala vyrovnaně, náznak odporu zabarvil její odpověď a Eragon měl dojem, že už pochopila neudržitelnost svého vedení. Připadala mu zralejší, než když se naposled setkali, a uvědomil si utrpení, které od té doby musela snášet: jít přes Alagaësii do Surdy, dohlížet na kouzelníky z Du Vrangr Gata a připravovat se na válku.
„Tenkrát jsme to nemohli přijmout. Nebyla vhodná doba.“
Najednou obrátila a zeptala se: „Proč si navíc Nasuada myslí, že bys nám měl velet? Určitě budete se Zafirou užitečnější jinde.“
„Nasuada chce, abych vedl vás, Du Vrangr Gata, v nadcházející bitvě a to také udělám.“ Eragon usoudil, že bude nejlepší se nezmiňovat, že to byl jeho nápad.
Trianna se zachmuřila, což jí dodávalo nelítostný vzhled. Ukázala na skupinu zaklínačů za sebou. „Zasvětili jsme život studiu našeho umění. Ty kouzlíš ani ne dva roky. Co tě činí schopnějším pro tento úkol, než kteréhokoli z nás…? No, nevadí. Řekni mi alespoň: jakou máš strategii? Jak nás hodláš využít?“
„Můj plán je prostý,“ řekl. „Vy všichni spojíte mysli a budete hledat nepřátelské zaklínače. Když nějakého najdete, přidám své síly k vašim a společně můžeme rozdrtit kouzelníkův odpor. Pak mužem pobít oddíly, které měly být ochraňovány jeho kouzly.“
„A co budeš dělat po zbytek času?“
„Bojovat společně se Zafirou.“
Po chvíli nepříjemného mlčení se ozval jeden z mužů za Triannou. „Je to dobrý plán.“ Vylekaně se stáhl, když na něj Trianna vrhla zlostný pohled.
Pomalu se obrátila zpátky k Eragonovi. „Od té doby, co zemřela Dvojčata, vedu Du Vrangr Gata já. Pod mým vedením zabezpečili financování vardenského válečného úsilí, vyslídili Černou ruku — Galbatorixovu síť špiónů, která se pokusila zavraždit Nasuadu — a vykonávali celou řadu dalších služeb. Nevychloubám se, když řeknu, že tohle nejsou žádné nicotné úspěchy. A jsem si jistá, že dokážu dál zajišťovat takové výsledky… Proč mě tedy chce Nasuada sesadit? Čím jsem se jí znelíbila?“
Ted už bylo Eragonovi všechno jasné. Zvykla si mít moc a nechce se jí vzdát. Ale víc než to, ona si myslí, že ji mám nahradit, protože je Nasuada nespokojená s jejím vůdcovstvím.
Tyhle dohady se musí vyřešit, a to rychle, řekla Zafira. Čas se nám krátí.
Eragon přemýšlel, jak si v Du Vrangr Gata získat autoritu, aniž by si ještě víc znepřátelil Triannu. Nakonec řekl: „Nepřišel jsem sem, abych vyvolal potíže. Přišel jsem požádat o vaši pomoc.“ Mluvil k celému shromáždění, ale díval se jenom na čarodějnici. „Jsem silný, ano. Zafira a já bychom pravděpodobně dokázali přemoci jakýkoli počet Galbatorixových kouzelníků. Ale nemůžeme ochránit každého z Vardenů. Nemůžeme být všude. A pokud bojoví čarodějové Království spojí síly proti nám, pak dokonce i my budeme v ohrožení života… Nemůžeme tuhle bitvu vybojovat sami. Máš naprostou pravdu, Trianno — vedla sis s Du Vrangr Gata dobře a nejsem tady proto, abych si přisvojil tvou autoritu. Jsem tu jen proto, že — jako kouzelník — potřebuji spolupracovat s Du Vrangr Gata a — jako Jezdec vám možná také potřebuji dávat příkazy; příkazy, o kterých musím vědět, že je uposlechnete bez námitek. Musí se stanovit, kdo komu bude podléhat. To znamená, že si zachováte větší část své samostatnosti —. Většinu času budu příliš zaneprázdněný, než abych věnoval pozornost Du Vrangr Gata. Ani nemám v úmyslu nebrat na vědomí vaše rady, protože si uvědomuji, že máte mnohem víc zkušeností než já.— Takže se znovu ptám, pomůžete nám, pro dobro Vardenů?“
Trianna chvíli mlčela, pak se uklonila. „Samozřejmě, Stínovrahu — pro dobro Vardenů. Bude nám ctí, že povedeš Du Vrangr Gata.“
„Pak tedy začněme.“
Několik dalších hodin Eragon hovořil s každým z přítomných kouzelníků jednotlivě, ačkoli dost z nich chybělo, protože se zabývali tím či oním úkolem pro Vardeny. Dělal, co mohl, aby se obeznámil s úrovní jejich znalostí magie. Zjistil, že většinu mužů a žen v Du Vrangr Gata zasvětili do jejich dovedností příbuzní a obvykle v nesmírné tajnosti, aby nepřitahovali pozornost těch, kdo se bojí kouzel — a samozřejmě samotného Galbatorixe. Jen hrstka z nich získala náležitý výcvik. Důsledkem toho bylo, že většina zaklínačů měla jen omezené znalosti starověkého jazyka — nikdo z nich jím neuměl mluvit skutečně plynule — a jejich pohled na kouzla byl často zkreslený náboženskými pověrami a neznalostí četného využití gramarye.
Není divu, že Dvojčata tak zoufale toužila dostat z tebe veškerou tvou znalost starověkého jazyka, když tě zkoušeli ve Farthen Důru, poznamenala Zafira. S ní by si snadno mohli podrobit tyhle druhořadé kouzelníky. Přesto jsou oni vše, s čím můžeme pracovat.
Pravda. Doufám, že ted už chápeš, že jsem se s Triannou nemýlila. Klade své vlastní ambice na první místo, před zájmy většiny.
Mělas pravdu, souhlasil. Ale neodsuzuju ji za to. Trianna se vypořádává se světem nejlépe, jak umí, tak jako my všichni. Rozumím tomu, i když to neschvaluji, a pochopení — jak říká Oromis — plodí vcítění.
Více než třetina zaklínačů se zaměřovala na léčení. Ty Eragon propustil poté, co jim dal za úko1 naučit se pětici nových zaklínadel, která jim umožní léčit více druhů zranění. Se zbývajícími zaklínači se Eragon snažil vytvořit jasný postup velení — jmenoval Triannu svým zástupcem a dal jí na starost zajistit, aby byly jeho příkazy provedeny — a stmelit jejich různorodé osobnosti do soudržné bojové jednotky. Brzy zjistil, že snažit se přesvědčit kouzelníky ke spolupráci je jako snažit se přimět smečku psů, aby se podělili o jedinou kost. Nepomohlo ani to, že k němu cítili úctu, protože nedokázal využít svůj vliv k tomu, aby urovnal jejich sváry.
Ve snaze získat přesnější představu o jejich dovednostech je Eragon nechal provést řadu kouzel. Když sledoval, jak zápolí s kouzly která on dnes považoval za jednoduchá, začal si uvědomovat, jak moc se jeho vlastní síly zdokonalily. Podivil se: A když pomyslím, že jsem kdysi měl potíž zvednout do vzduchu kamínek.
A když pomyslím, ozvala se Zafira, že Galbatorix měl víc než sto let, aby zdokonaloval své schopnosti…
Slunce se klonilo k západu a zesilovalo teplé oranžové světlo, dokud tábor Vardenů, čemomodrá řeka Jiet a celé Hořící pláně nebyly zalité výraznou, mramorovanou září, jako z nějakého šíleného snu. Slunce už bylo sotva chloupek nad obzorem, když do stanu dorazil posel. Řekl Eragonovi, že mu Nasuada nařizuje, aby za ní okamžitě přišel. „A myslím, že by sis měl raději pospíšit, Stínovrahu, pokud ti nevadí, že to tak říkám.“
Když si vynutil od Du Vrangr Gata slib, že budou připraveni a ochotně mu budou k ruce, až si je přivolá na pomoc, utíkal Eragon spolu se Zafirou mezi řadami šedých stanů k Nasuadě. Jakýsi pronikavý rozruch nad hlavou ho přiměl zvednout oči od zrádné země a pohlédnout k nebi.
Uviděl obří hejno ptáků kroužících mezi dvěma vojsky. Zahlédl orly, jestřáby a sokoly spolu s množstvím lačných vran a jejich větších nenasytných bratranců krkavců s dýkovitými zobáky a modrými těly. Každý pták lačnil po krvi, aby si jí svlažil hrdlo, a po dostatku teplého masa, aby si jím naplnil žaludek a ukojil hlad. Ze zkušenosti a instinktivně tušili, že kdekoli se v Alagaësii objeví armády, mohou čekat velkolepou hostinu mršin.
Sbírají se válečná mračna, poznamenal Eragon.