Odveta

 

Když Roran s plánem souhlasil, Horst začal rozdávat lopaty, vidle, cepy — cokoli, čím by se dali vojáci a ra'zakové vyhnat pryč z vesnice.

Roran zvedl krumpáč, pak ho však odložil stranou. Ačkoli ho nikdy moc nezajímaly Bromový příběhy, jeden z nich, „Gerandova píseň“, se mu pokaždé líbil. Vyprávěl o Gerandovi, největším bojovníkovi své doby, který se vzdal meče kvůli ženě a farmě. Ale nebylo mu přáno žít v míru, protože závistivý šlechtic vyvolal krevní mstu proti Gerandově rodině a to přinutilo Geranda znovu zabíjet. Jenže už nebojoval s mečem, ale s obyčejným kladivem.

Roran přešel ke zdi a sundal z ní kladivo střední velikosti, s jednou stranou zakulacenou a s dlouhou násadou. Přehodil si ho z ruky do ruky, pak zamířil k Horstovi a zeptal se: „Můžu si půjčit tohle?“

Horst pohlédl z nástroje na Rorana. „Používej ho s rozvahou.“ Potom se obrátil ke zbytku skupiny: „Poslouchejte. Chceme je vyděsit, ne pobít. Polámejte pár kostí, jestli chcete, ale nenechte se strhnout hněvem. Ať už se rozhodnete dělat cokoli, nezkoušejte se jim postavit a bojovat. Přestože si připadáte stateční nebo silní, pamatujte, že to jsou vycvičení válečníci.“

Když byli konečně všichni vyzbrojeni, opustili kovárnu a prokličkovali Carvahallem až k okraji tábora ra'zaků. Vojáci už zalehli, kromě čtyř hlídek, které střežily hranice šedých stanů. Koně ra'zaků stáli uvázaní u doutnajícího ohně. Horst potichu vydal pokyny, poslal Albriecha a Delwina přepadnout dva hlídače a Parra s Roranem druhé dva.

Roran zatajil dech a plížil se k nic netušícímu vojákovi. Srdce se mu rozbušilo, jak mu tělem projel nečekaný příliv energie. Rozechvělý nedočkavostí se skryl za roh domu a čekal na Horstovo znamení. Čekej.

Čekej.

Najednou Horst s výkřikem vyskočil z úkrytu a zahájil útok mezi stany. Roran se vrhnul kupředu, máchl kladivem a zasáhl hlídače do ramene, až to nepěkně zapraskalo.

Muž zanaříkal a upustil halapartnu. Zavrávoral, když ho Roran zasáhl ještě do žeber a do zad. Když Roran znovu pozvedl kladivo, muž ustupoval a volal o pomoc.

Roran ho pronásledoval a nesouvisle křičel. Kopl do boku plátěného stanu, pošlapal všechno, co bylo uvnitř, a pak prudce udeřil do vršku helmy, která se vynořila z vedlejšího stanu. Kov zacinkal jako zvon. Roran si sotva všiml, jak se kolem mihl Loring — stařec se chechtal a houkal do noci, když popichoval vojáky vidlemi. Všude byl zmatek a bojující muži.

Roran se otočil a uviděl vojáka, který se pokoušel napnout luk. Pospíchal k němu, udeřil kladivem do zadní části luku a rozlomil dřevo vedví. Voják utekl.

Ra'zakové se vymotali ze stanu s hrozivým vřískotem a mečem v ruce. Než ti dva strašáci stačili zaútočit, Baldor odvázal jejich koně a poslal je cvalem proti nim. Ra'zakové se rozdělili, pak se znovu spojili a vzápětí je smetl houf vojáků, kteří se dali na úprk.

Najednou bylo po všem.

Roran chvíli ztěžka oddechoval a v ruce stále svíral kladivo. Pak si opatrně razil cestu mezi zmuchlanými hromadami stanů a přikrývek k Horstovi. Kovář se zubil pod vousy. „To byla nejlepší rvačka, jakou jsem za poslední roky zažil.“

Carvahall za nimi obživl — lidé se probouzeli a dozvídali se, co se udalo. Roran pozoroval, jak se za zavřenými okny rozsvěcejí lampy, pak se však otočil, když uslyšel tichý vzlykot.

Ten chlapec, Nolfavrell, klečel u těla mrtvého vojáka a soustavně ho bodal do prsou a při tom mu po bradě stékaly slzy. Gedrik s Albriechem k němu přispěchali a odtáhli ho od mrtvoly.

„Neměl sem vůbec chodit,“ prohlásil Roran.

Horst pokrčil rameny. „Bylo to jeho právo.“

Každopádně tím, že jsme zabili jednoho z jejich mužů, budeme mít ještě větší potíže se těch znesvětitelů zbavit. „Měli bychom zatarasit hlavní cestu a prostory mezi domy, aby nás nezaskočili nepřipravené.“ Roran se rozhlížel, jestli někdo není zraněný, a spatřil, že Delwin utržil dlouhou řeznou ránu na předloktí. Farmář už si ji obvázal pruhem utrženým ze zničené košile.

Horst několika povely rozdělil úkoly celé skupině. Albriecha a Baldora poslal, aby vytáhli Quimbyho povoz z kovárny, a Loringovy syny a Parra pro cokoli, čím by se dala vesnice zabezpečit.

Už když mluvil, se lidé shromažďovali na kraji pole a užasle zírali na zbytky tábora ra'zaků i na mrtvého vojáka. „Co se stalo?“ zvolal Fisk.

Loring přicupital a pohlédl truhláři do očí. „Co se stalo? Já ti povím, co se stalo. Rozprášili jsme ty hnojníky… Vykopali jsme je odtud a vypráskali jsme je jako psy!“

„To jsem ráda.“ Silný hlas patřil Birgit, ženě s kaštanovými vlasy, která si tiskla Nolfavrella k prsům a nevšímala si krve, od níž měl umatlanou tvář. „Za smrt mého muže si zaslouží zemřít jako zbabělci.“

Vesničané souhlasně zamručeli, ale potom promluvil Than: „Zbláznil ses, Horste? I kdybys zahnal ra'zaky s jejich vojáky, Galbatorix sem pošle ještě více mužů. Království se nikdy nevzdá, dokud nedostanou Rorana.“

„Měli bychom ho vydat,“ zavrčel Sloun.

Horst zvedl ruce. „Souhlasím, nikdo nemá větší cenu než celý Carvahall. Ale pokud se zřekneme Rorana, skutečně si myslíš, že Galbatorix nechá bez povšimnutí to, že jsme se vzbouřili? V jeho očích nejsme o nic lepší než Vardenové.“

„Tak proč jste na ně zaútočili?“ dožadoval se odpovědi Than. „Kdo ti dal právo učinit takové rozhodnutí? Všechny jsi nás odsoudil k záhubě!“

Tentokrát odpověděla Birgit. „Nechal bys je, aby ti zabili ženu?“ Přitiskla ruce na obě tváře svého syna a ukázala Thanovi krvavé dlaně. „Nechal bys nás upálit…? Kde je tvoje mužnost, lamači kamene?“

Than sklopil oči, protože nedokázal čelit jejímu neúprosnému pohledu.

„Spálili mou farmu,“ řekl Roran, „sežrali Quimbyho a skoro zničili Carvahall. Takové zločiny nemohou zůstat bez trestu. Jsme snad vyplašení králíci, abychom se přikrčili a smířili se svým osudem? Ne! Máme právo se bránit.“ Umlkl, když se objevili Albriech s Baldorem, táhnoucí po cestě povoz. „Můžeme si promluvit později. Teď se musíme připravit. Kdo nám pomůže?“

Dobrovolně se nabídlo zhruba přes čtyřicet mužů a společně se pustili do obtížného úkolu opevnit Carvahall. Roran pracoval bez ustání, stloukal ploty z latí mezi domy, nakupil sudy plné kamení jako provizorní stěny a tahal přes hlavní cestu klády, které zahradili dvěma vozy překlopenými na bok. Jak Roran pobíhal od jedné činnosti ke druhé, Katrina si na něj počíhala v uličce. Sevřela ho v náručí a pak řekla: „Jsem ráda, že jsi zpátky a že se ti nic nestalo.“

Letmo ji políbil. „Katrino… musím si s tebou promluvit, jakmile skončíme.“ Nejistě se usmála, ale s jiskřičkou naděje. „Měla jsi pravdu; bylo ode mě hloupé to odkládat. Každý okamžik, který strávíme spolu, je vzácný a já nehodlám promarnit čas, který máme k dispozici, když nás mohou tak snadno rozdělit vrtochy osudu.“

Roran zrovna šplíchal vodu na došky Kiseltova domu, aby je vojáci nemohli podpálit, když Parr vykřikl: „Ra'zakové!“

Roran upustil kbelík a utíkal k vozům, kde si nechal kladivo. Popadl zbraň a uviděl, že v dáli na cestě, skoro z dostřelu šípů, sedí na koni osamocený ra'zak. Osvěcovala ho pochodeň, kterou držel v levé ruce, zatímco pravou měl zapařenou dozadu, jako by se chystal něco hodit.

Roran se zasmál. „Bude po nás vrhat kamení? Je moc daleko, než aby se trefil dokonce i do…“ Zarazil se, když ra'zak máchl rukou a skleněná lahvička hravě překonala vzdálenost mezi nimi a roztříštila se o vůz po jeho pravici. O vteřinu později se ozval hrozivý výbuch a vůz vyletěl do vzduchu, až tlak horkého vzduchu prudce odhodil Rorana na zeď.

Napůl omráčený spadl na ruce a na kolena a lapal po dechu. Přes hučení v uších zaslechl klapot blížících se koní. Přinutil se vstát a dívat se směrem za zvukem a vzápětí jen tak tak uskočil stranou, když dvě černé nestvůry pronikly do Carvahallu mezerou mezi hořícími vozy.

Ra'zakové přitáhli uzdu koním, zableskly se meče a začali sekat do lidí roztroušených kolem. Roran viděl zemřít tři muže, pak se k ra'zakům dostal Horst s Loringem a tlačili je zpátky vidlemi. Než se vesničané stačili vzpamatovat, vojáci se nahrnuli mezerou v zátarasu dovnitř a nemilosrdně zabíjeli všechny ve svém dosahu.

Roran věděl, že je musí nějak zastavit, jinak obsadí Carvahall. Skočil před jednoho vojáka a udeřil ho do obličeje kladivem, takže nestačil ani zareagovat a bez hlesu se zhroutil. Když viděl, že se k němu řítí další, pokoušel se strhnout štít z bezvládné paže mrtvoly. Na poslední chvíli se mu to podařilo a odrazil první útok.

Ustupoval směrem k ra'zakům, odvrátil ránu mečem, pak se ohnal kladivem a zespoda zasáhl protivníkovu bradu a srazil ho k zemi. „Ke mně!“ vykřikl Roran. „Braňte svoje domovy!“ Ukročil před další ránou, zatímco pět mužů se ho snažilo obklíčit. „Ke mně!“

Baldor zareagoval na jeho volání jako první, po něm Albriech. O pár vteřin později se k němu přidali Loringovi synové, následovaní dvěma desítkami dalších. Z postranních ulic ženy s dětmi zasypávaly vojáky kamením. „Zůstaňte pohromadě,“ zavelel Roran, který se nevzdával. „Je nás víc.“

Vojáci zaváhali, když řada vesničanů před nimi dál houstla. S více než stovkou mužů za zády Roran pomalu postupoval kupředu.

„Do útoku, vy hlupáci,“ křičel ra'zak, zatímco uhýbal Loringovým vidlím.

K Roranovi vzduchem svištěl jediný šíp. Zachytil ho štítem a za smál se. Ra'zakové teď byli na úrovni vojáků a zuřivě syčeli. Zpod inkoustově černých kapuci se zabodávali do vesničanů pohledem. Roran měl najednou pocit, jako by otupěl a neměl ani sílu se pohnout; bylo těžké dokonce i přemýšlet. Jako by mu vysílení na místě spoutalo paže a nohy.

Pak za sebou Roran uslyšel, jak Birgit hrubě vykřikla. O vteřinu později mu nad hlavou prosvištěl kámen a narazil do ra'zaka, který stál vepředu. Trhnul sebou nadpřirozenou rychlostí a vyhnul se střele. Tohle rozptýlení, i když drobné, uvolnilo Roranovu mysl z uspávajícího vlivu. Bylo to kouzlo? zauvažoval.

Upustil štít, popadl kladivo oběma rukama a zvedl ho vysoko nad hlavu — přesně jako Horst, když tepal kov. Roran si stoupl na špičky, celé tělo zaklonil dozadu a pak s pořádným huch máchl rukama dolů. Kladivo se rychle točilo vzduchem, potom se odrazilo od ra'zakova štítu a nechalo po sobě hrozivou promáčklinu.

Tyhle dva útoky stačily rozptýlit poslední zbytky podivné síly ra'zaků. Když vesničané zařvali a dali se na pochod vpřed, černí jezdci přiskočili k sobě, škubli uzdou a otočili se.

„Na ússstup,“ vrčeli, když projížděli kolem vojáků. Válečníci odění v karmínově rudé podrážděně vycouvali z Carvahallu a bodali do každého, kdo se příliš přiblížil. Teprve až daleko od hořících vozů se odvážili obrátit k vesnici zády.

Roran si povzdechl a sebral kladivo, ohmatal si škrábance na boku a na zádech, kterými narazil do zdi. Sklopil hlavu, když spatřil, že výbuch zabil Parra. Zemřelo dalších devět mužů. V tichu noci už začaly naříkat jejich manželky a matky.

Jak se tady mohlo něco takového stát? „Všichni sem!“ křikl Baldor.

Roran zamrkal a klopýtal doprostřed silnice, kde Baldor stál. Jen dvacet metrů od nich seděl na koni Ra'zak, přikrčený jako brouk. Netvor namířil prstem na Rorana a zasyčel: „Ty… sssmrdíš jako tvůj bratraneccc. V tom ssse my nemýlíme.“

„Co chcete?“ zakřičel. „Proč jste tady?“

Ra'zak se zachechtal odporným smíchem, který připomínal bzučení hmyzu. „Chceme… informaci.“ Ohlédl se přes rameno, kde zmizel jeho společník, a pak zavolal: „Vydejte nám Rorana a budete prodáni do otroccctví. Chraňte ho a my vás sssežereme všechny. Až přijdeme příště, chccceme vaši odpověď. Ujissstěte se, že je to ta sssprávná.“