Ohromující setkání

 

Eragon se probudil za svítání dobře odpočatý. Zaťukal Zafire na žebra a ona zvedla křídlo. Projel si vlasy rukou, přešel k otvoru pokoje a opřel se ramenem o drsnou kůru na jedné straně. Pod ním se třpytil les jako pole diamantů, jak milióny kapiček rosy na každém stromě odrážely ranní světlo.

Polekaně uskočil, když kolem něj střemhlav proletěla Zafira, stočila se jako vývrtka směrem ke korunám stromů, pak prudce vyrazila nahoru a s radostným řevem kroužila po nebi. Dobré ráno, maličký. Usmál se, šťastný, že ona je šťastná.

Otevřel zástěnu jejich ložnice a našel dva tácy s jídlem — většinou ovoce —, které jim nad ránem položili k prahu. Vedle podnosů byl ranec oblečení s přišpendleným vzkazem na papíru. Eragon měl potíže rozluštit rozvolněné písmo, protože nečetl už déle než měsíc a zapomněl některá písmena, ale nakonec porozuměl, co v něm stojí:

Vítejte, Safiro Bjartskular a Eragone Stínovrahu.

Bellaen z rodu Miolandra, se stydím a omlouvám tobě, Safiro, za toto nedostatečné jídlo. Elfové neloví a v Ellesméře není žádné maso, ani v žádném z našich měst. Pokud chceš, můžeš to dělat tak, jak byli zvyklí lidé v dávných dobách, a ulovit si cokoli v Du Weldenvarden. Jen tě prosím, aby sis mrtvou kořist nechávala v lese, aby se zdejší vzduch ani voda nepotřísnily krví. Eagone ty šaty jsou tvoje. Utkala je Niduena z domu Islanzadíaje to Dar pro tebe.

 

Nechť nad vámi vládne Mstí,

Nechť je mír ve vašich srdcích,

Ať hvězdy nad vámi bdí

Bellaen du Hljódhr

 

Když Eragon Zafire přetlumočil vzkaz, řekla: Nevadí, po včerejší hostině nebudu muset nějakou dobu jíst. Přesto vzápětí schramstla několik kousků kořeněného pečiva. Jenom abych neurazila, podotkla na vysvětlenou.

Když se Eragon nasnídal, položil ranec oblečení na postel a opatrně ho rozbalil. Našel tam dvě dlouhé červenohnědé tuniky lemované ostružinově zelenou, krémové kamaše, aby si do nich zabalil lýtka, a tři páry ponožek tak měkkých, že mu připadaly skoro tekuté, když si je přetáhl přes ruku. Látka kvalitou překonávala tkalcovskou práci žen z Carvahallu, stejně jako šaty od trpaslíků, které měl právě na sobě.

Eragon byl za nové oblečení vděčný. Jeho tunika a krátké kalhoty byly žalostně obnošené, protože byly během dlouhé cesty z Farthen Důru vystaveny dešti a slunci. Svlékl se, natáhl si jednu z přepychových tunik a zkoumal hebkou látku.

Právě si zavázal boty, když někdo zaklepal na plátěný vstup do ložnice. „Dále,“ řekl a sáhl po Zar’rocu.

Objevila se hlava trpaslíka a pak pomalu vstoupil Orik a opatrně zkoušel podlahu pod nohama. Pohlédl ke stropu a dramaticky zvolal. „Dejte mi místo tohohle ptačího hnízda nějakou jeskyni.“ Po krátké odmlce pokračoval: „Jakou jste měli noc, Eragone? Safiro?“

„Docela dobrou. A ty?“

„Spal jsem jako kámen.“ Trpaslík se zachechtal vlastnímu vtipu, pak mu brada zmizela v plnovousu a dotkl se prsty své sekery. „Vydím, že už jste po snídani, a tak vás poprosím, abyste šli se mnou — Arya, královna a spousta dalších elfů na vás čekají dole pod stromem.“ Upřel na Eragona netrpělivý pohled. „Děje se něco, o čem nám neřekli. Nejsem si jistý, co ti chtějí, ale je to důležité. Islanza je nervózní jako vlk zahnaný do kouta… Myslel jsem, že bude dobré, když tě budu předem varovat.“

Eragon mu poděkoval, potom spolu sestoupali po schodech, zatím se Zafira lehce snesla k zemi. Tam na ně už čekala Islanzadí oděná v plášti z načepýrených labutích per, která vypadala jako zimní sníh navršený na hrudi kardinála. Uvítala je a řekla: „Pojďte za mnou.“

Vydala se se skupinou na okraj Ellesméry, kde se nacházelo jen několik staveb a zřídka používané cestičky byly sotva patrné. Na úpatí zalesněného kopečku Islanzadí zastavila a pronesla hrozivě: „Teď dávejte dobrý pozor. Než půjdeme dál, vy tři musíte přísahat ve starověkém jazyce, že nikdy nikomu cizímu neřeknete o tom, co za chvíli uvidíte — ne bez svolení mého, mojí dcery nebo kohokoli, kdo by po nás nastoupil na trůn.“

„Proč bych si měl zacpávat ústa roubíkem?“ dožadoval se Orik vysvětlení.

Skutečně, proč? zeptala se Safřra. Nevěříš nám?

„To není otázka důvěry, ale bezpečí. Musíme tuto věc střežit za každou cenu — je to naše největší výhoda proti Galbatorixovi. Když budete vázáni starověkým jazykem, nikdy dobrovolně neprozradíte naše tajemství. Ty jsi přišel dohlédnout na Eragonův výcvik, Oriku-vodhr. Pokud mi nedáš své slovo, můžeš se rovnou vrátit do Farthen Důru.“

Nakonec Orik řekl: „Věřím, že nechceš trpaslíkům ani Vardenům nijak uškodit, jinak bych nikdy nesouhlasil. A na čest tvého domu a rodu sázím, že nejde o trik, kterým nás oklameš. Sděl mi tedy, co mám říci.“

Zatímco královna učila Orika správně vyslovit přísahu, Eragon se zeptal Safíry: Mám to udělat?

Copak máš na výběr? Eragon si vzpomněl, že Arya včera reagovala stejně, a začal tušit, co tím myslela: královna neponechává nikomu volný prostor.

Když Orik skončil, Islanzadí netrpělivě pohlédla na Eragona. Zaváhal, pak pronesl přísahu a po něm Zafira. „Děkuji,“ řekla Islanzadí. „Teď můžeme pokračovat.“

Na vrcholku kopce bylo místo stromů několik metrů dlouhé políčko červeného jetele, sahající k okraji kamenného útesu, který pokračoval asi tři míle na obě strany a klesal tisíc stop do lesů pod nimi které se táhly až k obzoru, kde splývaly s oblohou. Bylo to, jako by stáli na kraji světa a hleděli přes nekonečné hvozdy.

Tohle místo znám, uvědomil si Eragon a vzpomněl si na své vidění, v němž hovořil s Togirou Ikonokou.

Bum. Vzduch se zachvěl silným otřesem. Bum. Z další tupé rány se Eragonovi rozdrkotaly zuby. Bum. Přitiskl si ruce k uším, aby je ochránil před bodavou bolestí. Elfové stáli bez hnutí. Bum. Jetel se ohnul pod náhlým poryvem větru.

Bum. Zpod okraje skály vystoupal obrovský zlatý drak s Jezdcem na hřbetu.