Věrnost
Eragon krátce zívl a jen tak tak si stačil zakrýt rukou ústa.
Mezitím lidé proudili do podzemního amfiteátru. Prostornou arénou se nesla změť hlasů hovořících o pohřbu, který právě skončil.
Eragon seděl v nejnižší řadě na úrovni pódia. Byli s ním Orik,
Arya, Hrothgar a Rada starších. Zafira stála na řadě schodů stoupajících prostředkem hlediště. Orik se naklonil a poznamenal: „Už od dob Korgana jsme tu volili všechny své krále. Je příhodné, že Vardenové to udělají také tak.“
To se ještě uvidí, pomyslel si Eragon, jestli předání moci proběhne pokojně. Protřel si oči, aby setřel čerstvé slzy; po smutečním obřadu ještě cítil pohnutí.
Pozůstatky zármutku a současná úzkost mu svíraly žaludek. Dělala mu starosti jeho vlastní úloha v nadcházejících událostech. I kdyby všechno proběhlo dobře, on a Zafira si teď nadělají mocné nepřátele. Ruka mu sklouzla na Zar'roc a sevřela jílec.
Trvalo několik minut, než se amfiteátr zaplnil. Potom Jörmundur vystoupil na pódium. „Lidé Vardenští, naposledy jsme tu stáli před patnácti lety, když zemřel Deynor. Jeho nástupce Ažihad vykonal proti Království a Galbatorixovi víc než kdokoli před ním. Vyhrál nesčetné bitvy proti mocnějším silám. Skoro zabil Durzu a zanechal škrábanec na jeho čepeli. A co víc, uvítal Eragona a Safíru v Tronjheimu. Nicméně i tak musí být zvolen nový vůdce, takový, který nám přinese ještě větší slávu.“
Někdo vysoko nad ním vykřikl: „Stínovrah!“
Eragon se snažil nereagovat — a byl rád, že Jörmundur ani nehnul brvou. Řekl: „Možná v příštích letech, ale nyní má jiné úkoly a povinnosti. Ne, Rada starších se domnívá, že by to měl být někdo, kdo rozumí našim potřebám a požadavkům, někdo, kdo žil a trpěl spolu s námi. Někdo, kdo odmítl utéct, dokonce i když hrozila bitva.“
V tu chvíli Eragon vycítil, jak to zašumělo mezi posluchači, kteří se už dovtípili. To jméno se ozývalo šeptem z tisíce hrdel a vyslovil ho i sám Jörmundur: „Nasuada.“ Poté, co to vyslovil, s úklonou ustoupil stranou.
Další na řadě byla Arya. Přelétla pohledem nedočkavé publikum a pak řekla: „Elfové dnes večer vzdali hold Ažihadovi… A jménem královny Islanzadí přijímám Nasuadino nástupnictví a nabízím jí stejnou podporu a přátelství, jaké jsme poskytovali jejímu otci. Ať nad ní hvězdy bdí.“
Hrothgar vyšel na pódium a chraplavě prohlásil: „Také já podporuji Nasuadu a spolu se mnou i všechny klany.“ Ustoupil stranou.
Ted byla řada na Eragonovi. Stanul před davem a prohlásil: „I my stojíme za Nasuadou.“ Zafira souhlasně zavrčela.
Když byly sliby vysloveny, Rada starších se postavila do řady po obou stranách pódia, s Jörmundurem v čele. Nasuada hrdě přistoupila a poklekla před ním, šaty jí splývaly jako havraní mračna. Jörmundur zvýšil hlas a řekl: „Právem dědictví a nástupnictví jsme vybrali Nasuadu. Díky zásluhám jejího otce a požehnání jí rovných jsme vybrali Nasuadu. A teď se vás ptám: Vybrali jsme dobře?“
Řev byl ohlušující. „Ano“
Jörmundur přikývl. „Pak z moci přiznané této radě předáváme výsady a odpovědnost propůjčenou Ažihadovi jeho jedinému potomkovi, Nasuadě.“ Zlehka položil Nasuadě na čelo kroužek stříbra. Pak ji vzal za ruku, pomohl jí vstát a pronesl: „Ať žije náš nový vůdce!“
Deset minut Vardenové i trpaslíci jásali a sálem se rozléhalo souhlasné burácení a výkřiky. Když jásot ustal, Sabrae kývla na Eragona a zašeptala: „Teď je čas, abys splnil svůj slib.“
V tu chvíli jako by pro Eragona všechno utichlo. Jeho nervozita také ustoupila, potlačená velikostí okamžiku. Nadechl se, aby sebral odvahu, a pak spolu se Safiiou vyrazili k Jörmundurovi a Nasuadě. Každý krok jako by trval věčnost. Jak šli, pohlédl na Sabrae, Elesari, Umérta a Falberda — a vnímal jejich nepřirozené úsměvy, samolibé uspokojení a u Sabrae dokonce neskrývané opovržení. Za členy rady stála Arya. Přikývla, aby ho povzbudila.
Zanedlouho změníme dějiny, řekla Zafira. Vrháme se z útesu, aniž bychom věděli, jak je voda dole hluboká. No, ale bude to překrásný let!
S letmým pohledem na Nasuadinu vyrovnanou tvář se Eragon uklonil a poklekl. Vytáhl Zar'roc z pochvy, položil si meč naplocho na ruce, potom ho pozvedl, jako by ho chtěl nabídnout Jörmundurovi. Na okamžik meč setrval mezi Jörmundurem a Nasuadou, jako by balancoval na tenké hraně mezi dvěma osudy. Eragon cítil, jak zalapal po dechu — taková snadná volba a může ovlivnit celý jeho život. A víc než život — draka, krále, Království!
Pak znovu popadl dech, a když se po chvíli uklidnil, otočil se tváří k Nasuadě. „Z nejhlubší úcty… a s vědomím obtíží, jimž musíš čelit… já, Eragon, první Jezdec Vardenů, Stínovrah a Argetlam, ti dávám svůj meč a svou věrnost, Nasuado.“
Vardenové i trpaslíci jen ohromeně zírali. Ve stejném okamžiku Rada starších rázem přešla od vítězoslavné škodolibé radosti k vzteklé bezmocnosti. Jejich pohledy plály silou a nenávistí těch, kdo byli oklamáni. Dokonce ani Elesari nedokázala skrýt rozhořčení uhlazeným chováním. Pouze Jörmundur — který sebou jen kratičce překvapeně trhl — vypadal, že přijal toto oznámení vyrovnaně.
Nasuada se usmála a uchopila Zar'roc, položila špičku meče Eragonovi na čelo, stejně jako předtím. „Cením si toho, že ses rozhodl sloužit mi, Jezdče Eragone. Přijímám tvou věrnost, stejně jako ty přijímáš všechny povinnosti, které jsou spojeny s tímto postavením. Povstaň jako můj poddaný a vezmi si svůj meč.“
Eragon udělal, co mu řekla, zasunul Zar'roc zpět do pochvy a pak spolu se Zafirou ustoupil. Se souhlasnými výkřiky dav povstal, trpaslíci dupali do rytmu okovanými botami, zatímco bojovníci z řad lidí bouchali meči o štíty.
Nasuada se otočila k řečnickému pultu, chytila se ho po obou stranách a pohlédla vzhůru ke všem divákům v amfiteátru. Usmívala se na ně a z tváře jí sálala čistá radost. „Lidé Vardenští!“
Dav utichl.
„Stejně jako můj otec i já dávám svůj život vám a naší věci. Nikdy nepřestanu bojovat, dokud urgalové nevyhynou, Galbatorix nezemře a Alagaësie nebude opět svobodná!“
Další jásot a potlesk.
„Proto vám říkám, teď je čas se připravit. Tady ve Farthen Důru — po nekonečných bojích — jsme vyhráli naši největší bitvu. Teď je však na nás, abychom útok oplatili. Galbatorix je oslabený, protože ztratil mnoho vojáků, a už nikdy nebudeme mít takovou příležitost.“
„Proto říkám znovu, teď je čas se připravit, abychom mohli znovu zvítězit!“
Po dalších proslovech různých osobností — včetně stále nasupeného Falberda — se amfiteátr začal vyprazdňovat. Když se Eragon chystal k odchodu, Orik ho chytil za paži a zastavil ho. Trpaslík měl vykulené oči. „Eragone, tohle všechno jsi naplánoval dopředu?“
Eragon krátce zvážil, zda je moudré mu to říkat, a potom přikývl. „Ano.“
Orik vydechl a zavrtěl hlavou. „To byl troufalý tah. Umožnil jsi Nasuadě získat hned na začátku silnou pozici. Přesto to bylo nebezpečné, pokud se dá soudit podle reakcí Rady starších. Arya s tím souhlasila?“
„Souhlasila, že je to nutné.“
Trpaslík si ho zamyšleně prohlížel. „Jsem si jistý, že to nutné bylo, ale tím jsi pozměnil rovnováhu sil, Eragone. Díky tomuto činu tě už nebude nikdo dál podceňovat… Měj se na pozoru před zvětralým kamením. Dnes sis udělal několik mocných nepřátel.“ Poplácal Eragona po boku a šel dál.
Zafira se za ním dívala a po chvíli řekla: Měli bychom se připravit, Že opustíme Farthen Dur. Rada lační po odplatě. Čím dřív budeme z jejich dosahu, tím lip.